Get Adobe Flash player

Tyto stránky provozuje občanské sdružení Společnost pro veřejnou dopravu a jsou věnovány našemu kamarádovi Jiřímu Hertlovi (1960 - 2002), spoluzakladateli sdružení i jeho internetových stránek.

Fotogalerie

Evropa

Gmunden

Tramvajový provoz v rakouském Gmundenu vždy upoutával pozornost jak laické, tak i odborné dopravní veřejnosti. Jedná se totiž teoreticky o nejmenší tramvajový systém na světě a to jak svou délkou, provozem, tak i počtem personálu. Já jsem měl možnost jej navštívit, rozhodl jsem se tedy vám o něm něco napsat.
Po příjezdu autem do Gmundenu by člověk, neznalý místních poměrů, v této větší vesnici tramvaj asi těžko čekal. Avšak pro místní je zdejší jediná, asi 2,3 km dlouhá linka spojující centrum tohoto lázeňského města s hlavním nádražím docela běžnou záležitostí. Obdobně jako trolejbusy v Mariánských lázních jsou zde tramvaje výrazným městotvorným prvkem. Ačkoli tu mají obousměrné vozy, dveře jsou umístěné pouze na jedné straně. Na snímku je tramvaj č. 8 z roku 1962 „vyzdobená“ reklamou na jistý řetězec provozoven rychlého občerstvení odpočívající na konečné Franz-Josefs-Platz v centru města.
Po příjezdu autem do Gmundenu by člověk, neznalý místních poměrů, v této větší vesnici tramvaj asi těžko čekal. Avšak pro místní je zdejší jediná, asi 2,3 km dlouhá linka spojující centrum tohoto lázeňského města s hlavním nádražím docela běžnou záležitostí. Obdobně jako trolejbusy v Mariánských lázních jsou zde tramvaje výrazným městotvorným prvkem. Ačkoli tu mají obousměrné vozy, dveře jsou umístěné pouze na jedné straně. Na snímku je tramvaj č. 8 z roku 1962 „vyzdobená“ reklamou na jistý řetězec provozoven rychlého občerstvení odpočívající na konečné Franz-Josefs-Platz v centru města.
Foto Michal Lošťák (25. 4. 2006)

Město a okolí

Vyhlášený lázeňský region Solná komora (Solná, protože se tu od pradávna těžila sůl a tzv. komora byla v době Rakouska - Uherska císařskou finanční správou), v originále Salzkammergut, jež nemá přesně vymezené hranice, avšak zasahuje do rakouských spolkových zemí Horních Rakous, Štýrska a Salcburska, je plný majestátních hor, větších, či menších jezer a je zde spousta pamětihodností, z nichž některé se dostaly až na seznam kulturního dědictví UNESCO. Samotné město Gmunden, jehož střed leží 70 km jihozápadně od Lince a 80 km východně od Salzburku, se z větší části rozkládá podél břehu poměrně rozlehlého jezera Traunsee. Město mělo v letech 1301 – 1850 funkci správního střediska Solné komory. Odpradávna zde bylo překladiště soli z dolů v Hallstadtu, později v Ischlu a Ebensee. Odtud se sůl po proclení dopravovala po řece Traun až k Dunaji. Od 19. století tu jsou klimatické a solné lázně. Město je také proslulé výrobou keramiky (Gmundner Keramik).
Těmito místy v centru Gmundenu jezdila kromě automobilů a autobusů kdysi také tramvaj. Její trasu lze jednoduše vystopovat podle zavěšené troleje.
Těmito místy v centru Gmundenu jezdila kromě automobilů a autobusů kdysi také tramvaj. Její trasu lze jednoduše vystopovat podle zavěšené troleje.
Foto Michal Lošťák (25. 4. 2006)
Mezi nejvýznamější pamětihodnosti patří určitě radnice se zvonkohrou z keramických zvonků různých velikostí, dále vodní zámek Seeschloss Ort, což byla původně pevnost, spojená s pevninou mostem, dlouhým 123 metry a také zámecká vila Toscana, kde se dnes nachází kongresové centrum. Nad městem se pak tyčí mohutný, 984 metrů vysoký Grünberg, kam lze přímo z města vyjet kabinovou lanovkou Grünbergseilbahn.
Nedaleko konečné tramvaje na náměstí Franz-Josefs-Platz v centru Gmundenu se nachází promenáda na břehu jezera Traunsee, kde lze na pozadí pozorovat majestátní vrcholky zdejších hor.
Nedaleko konečné tramvaje na náměstí Franz-Josefs-Platz v centru Gmundenu se nachází promenáda na břehu jezera Traunsee, kde lze na pozadí pozorovat majestátní vrcholky zdejších hor.
Foto Michal Lošťák (25. 4. 2006)

Silniční doprava

Poblíž Gmundenu vede důležitá dálnice A1 ze Salzburku přes Linec do Vídně. Další významnou silnicí je silnice č. 145, která protíná celou Solnou komoru a vede z Vocklabrücku přes Rittham (kde navazuje na dálnici A1), Gmunden a převážně souběžně se železniční tratí na Bad Ischl a končí v Purgg - Trautenfelsu.
Dominantou Gmundenu je především jezero Traunsee. Přímo v centru města se nachází malý jachetní přístav.
Dominantou Gmundenu je především jezero Traunsee. Přímo v centru města se nachází malý jachetní přístav.
Foto Michal Lošťák (25. 4. 2006)

Železnice

Počátky železniční dopravy v Gmundenu měly částečně vztah k Čechám, neboť poprvé se v Gmundenu koleje objevily již roku 1836. Jednalo se o prodlouženou, nám velice známou, "koněspřežku" z Českých Budějovic a Lince. Důvodem k její výstavbě byla, jak jinak, sůl. Trať měla v Gmundenu konečnou v blízkosti centra města na severním břehu jezera Traunsee, kde se sůl překládala. Rozchod byl 1106 mm - tato velikost odpovídala tehdejším formanským vozům. V roce 1856 došlo k nahrazení koňského provozu parní trakcí. Rozchod zůstal stejný a pro dopravu normálněrozchodných nákladních vozů se používaly podvalníky. V roce 1903 došlo k přechodu na standardní rozchod 1435 mm. Dnes se však po této trati, která patří mezi vůbec nejstarší železnice kontinentální Evropy, nesvezeme. Na rozdíl od našeho úseku z Českých Budějovic do Rybníka, kde byla převážně v původní trase přeměněna na významnou hlavní spojnici (za což vděčí především svému pečlivému staviteli F. A. Gerstnerovi), byl na tomto úseku, jehož konečná nese název Gmunden Seebahnhof a na hlavní trať (v rakouském knižním jízdním řádu označené č. 101) z Lince do Salzburku se napojuje ve stanici Lambach kousek od města Wels, pravidelný provoz zastaven někdy v 80. letech 20. století. Podle některých informací však trať stále existuje a je na ní provozovaná příležitostná nákladní doprava.
V místech bývalé konečné na náměstí Rathausplatz dnes vládne čilý automobilový provoz a místo tramvají zde jezdí autobusy, které tu mají dokonce svou centrální přestupní stanici. Na tomto místě se rovněž nachází městské informační centrum, kde lze zdarma získat plán města či zakoupit různé suvenýry.
V místech bývalé konečné na náměstí Rathausplatz dnes vládne čilý automobilový provoz a místo tramvají zde jezdí autobusy, které tu mají dokonce svou centrální přestupní stanici. Na tomto místě se rovněž nachází městské informační centrum, kde lze zdarma získat plán města či zakoupit různé suvenýry.
Foto Michal Lošťák (25. 4. 2006)
S osobními vlaky na nádraží Seebahnhof se však lze setkat dodnes, a to dokonce s vlaky úzkorozchodnými a elektrickými. Od začátku 20. století sem vede z nedalekého Vorchdorfu 15 km dlouhá "lokálka", zvaná „Traunseebahn“. Trať, v knižním jízdním řádu označená číslem 161, je elektrizovaná stejnosměrným napětím 750 V a její rozchod je 1000 mm. Provozuje ji společnost Stern und Hafferl, stejně jako ještě několik elektrifikovaných tratí, včetně ve Vorchdorfu navazující, normálněrozchodné, 15 km dlouhé „Vochdorferbahn“č. 160 do Lambachu (dále „Haager Lies“ Lambach – Haag am Hausruck č. 162 – 1435mm, „Attergaubahn“ Vocklamarkt – Attersee č. 180 – 1000 mm a „LILO“ č. 143 Linz – Niederspaching – Neumarkt-Kallham s odbočkou Niederspaching – Peuerbach s rozchodem 1435 mm). Tato společnost je od začátku provozu též dopravcem zdejší tramvajové trati (viz dále), městských autobusů a regionálních autobusů.
Schéma sítě z roku 2006.
Schéma sítě z roku 2006.
Sbírka Michal Lošťák
Toto však není jediné železniční spojení Gmundenu s ostatním světem. Po hlavní a vůbec nejvýznamější trati v celé Solné komoře, zvané „Salzkammergutbahn“, přijel poprvé do Gmundenu vlak v roce 1877. Trať o normálním rozchodu 1435 mm, kterou stavěla soukromá společnost „Dráha korunního prince Rudolfa“, je dlouhá 107 km, elektrizovaná střídavým napětím 15 000 V o kmitočtu 16 a 2/3 Hz a v knižním jízdním řádu označená č. 170. Začíná ve stanici Attnang - Puchheim, kde navazuje na hlavní trať č. 101 spojující Linz se Salzburkem a vlaky Gmundenu dosáhnou po dvanácti kilometrech jízdy. Trať dále vede převážně jižním směrem překrásnou krajinou, proplétá se kolem hor a jezer a přitom obsluhuje nejvýznamější střediska Solné komory, například další lázeňské městečko Bad Ischl, kde si roku 1853 nechal vybudovat své letní sídlo císař František Josef I., nebo Hallstatt, kde zdejší nádraží leží na protějším břehu jezera Halstadter See a při cestě do města je tedy nutno jej překonat pomocí kyvadlové lodní linky. Trať se dále stáčí na východ a přitom prudce stoupá k významným lyžařským střediskům Bad Mitterndorf a Tauplitz, nakonec klesá do své konečné stanice Steinach-Irdning, kde se opět napojuje na významnou rakouskou trať, tentokrát spojující Graz s Bischovshofenem (č. 250). Po trati jezdí vlaky kategorií Regionalbahn (osobní vlak) a Regionalexpress (tedy něco, jako u nás spěšný vlak).
Vůz č. 8 čeká na konečné naproti budově hlavního nádraží na cestující, kteří přijedou vlakem a budou dále pokračovat tramvají do centra města.
Vůz č. 8 čeká na konečné naproti budově hlavního nádraží na cestující, kteří přijedou vlakem a budou dále pokračovat tramvají do centra města.
Foto Michal Lošťák (25. 4. 2006)

Tramvaje

Vzhledem k tomu, že nádraží hlavní trati, které má prostý název "Gmunden", je od centra města vzdálené víc jak 2 kilometry a navíc je nutné překonat docela slušný výškový rozdíl, došlo k výstavbě tramvajové malodráhy o rozchodu 1000 mm, která funguje dodnes. Na trati, dlouhé 2,540 km, byl zahájen provoz 13. srpna roku 1894. Spojovala nádraží s náměstím Rathausplatz. K provozu sloužily 4 motorové vozy (č. 1 - 4) vyrobené firmou Rohrbacher Wien a v provozu byly přibližně do 50. let 20. století. V roce 1911 byl dodán maďarskou firmou Ganz ještě vůz č. 5, který je jako historický v provozu dodnes. Koncem 40. a na začátku 50. let pak byly dodány stejným výrobcem ještě další 3 vozy (č.4/II., 6 a 7), v provozu byly do 60, resp. 80 let, kdy došlo k jejich nahrazení současnými tramvajemi. První z nich byla od roku 1962 tramvaj č. 8 (mimochodem se jednalo o vůbec první čtyřnápravovou tramvaj ve městě), vyrobená firmou Lohner ve Vídni v licenci německého výrobce Duewag (nahradila vůz č. 6). V roce 1974 pak byly pořízeny jako ojeté tři vozy vyrobené firmou Duewag, původem z německé „Vestische Strassenbahn Herten“, z nichž jeden byl označen č. 9 a nasazen do provozu po rekonstrukci roku 1977, zatímco druhý (č. 10) až roku 1983. Poslední vůz posloužil jako zdroj náhradních dílů. V roce 1994, kdy proběhly oslavy 100 let tramvají v Gmundenu, pak byl zakoupen od Linecké „Postlingbergbahn“ historický otevřený vůz z roku 1898, symbolicky označený č. 100, který se zde využívá k nostalgickým jízdám. Vlečné vozy v Gmundenu nikdy nejezdily.
V den mé návštěvy Gmundenu byl v provozu pouze nejmladší vůz č. 8. Na snímku právě dorazil na konečnou Franz-Josefs-Platz v centru města. Kdysi odsud tramvaje pokračovaly až na náměstí „Rathausplatz“. Za pozornost stojí na snímku vpravo zřejmě původní zastávkový označník.
V den mé návštěvy Gmundenu byl v provozu pouze nejmladší vůz č. 8. Na snímku právě dorazil na konečnou Franz-Josefs-Platz v centru města. Kdysi odsud tramvaje pokračovaly až na náměstí „Rathausplatz“. Za pozornost stojí na snímku vpravo zřejmě původní zastávkový označník.
Foto Michal Lošťák (25. 4. 2006)
Trať je celá jednokolejná se dvěma výhybnami a má v současné době délku 2300 m. V roce 1975 byla z důvodu sílícího automobilového provozu zkrácena o jednu zastávku z původního náměstí Rathausplatz na Franz-Josefs-Platz. Původní trasu však lze dost dobře poznat podle troleje, která zůstala z energetických důvodů zavěšena. Na opačném konci začíná trať před budovou (hlavního) nádraží , kde má své nástupiště lemované stromy. Trať zde nemá výhybnu a je zakončená krátkou kusou kolejí, kde stála v době mé návštěvy dřevěná trolejová vlečná věž. Na lince označené písmenem G je v provozu vždy jen 1 vůz, zpravidla č. 8 nebo 10 (oba vozy se střídají vždy v poledne), který zde pendluje celodenně a celotýdenně převážně v třicetiminutovém intervalu. Tento spolehlivý stereotyp zde funguje patrně od 80. let. Křižování ve výhybnách se zde děje pouze během střídání vozů a při zvláštních jízdách. Vůz č. 9 je záložní a do provozu zasahuje v době, kdy je jeden z vozů v opravě (ty se provádějí smluvně). Od začátku trať provozuje společnost Stern und Hafferl. Provoz zajišťuje celkem 5 zaměstnanců.
Téměř „historický“ interiér tramvaje č. 8 s dřevěnými sedadly ostře kontrastuje s moderními tlačítky na otevírání dveří.
Téměř „historický“ interiér tramvaje č. 8 s dřevěnými sedadly ostře kontrastuje s moderními tlačítky na otevírání dveří.
Foto Michal Lošťák (25. 4. 2006)
A jaké byly mé vlastní dojmy z návštěvy? Zdejší tramvajový systém jsem navštívil 25. 4. 2006 a to zcela neplánovaně. Na zdejší nádraží přijel od Attnang - Puchheimu osobní vlak, tvořený lokomotivou ř. 1141 a třemi vozy Regio-Shuttle, které jezdí z Lince i k nám do Českých Budějovic. Z něj vystoupilo poměrně dost lidí. Já jsem však mezi nimi nebyl, neboť krátce před tím na stejné místo přijela odkudsi z Německa bílá dodávka s českou poznávací značkou patřící mému kamarádovi, který byl od své, jinak pravidelné trasy Frankfurt - Praha mimořádně odkloněn přes Rakousko, a já, coby jeho "černý pasažer" :-) jsem z ní vystoupil. Kamarád si mezitím odjel něco zařídit na nedalekou čerpací stanici, zatímco já se vydal zkoumat zdejší tramvaje a to jsem měl pouhou hodinu času. Přesto jsem vše stihnul. V provozu byl tehdy vůz č. 8. Vzhledem k tomu, že jsem přijel o chvilku dřív, měl jsem možnost si jej dokonale prohlédnout. Ačkoli jsou zde tramvaje obousměrné, dveře mají jen na jedné straně. "Osmička" se od svých starších sester liší nejen provedením obou čel a jiným typem sedadel, ale i rozmístěním dveří. Ty jsou celkem troje a jsou dvoudílné skládací (dvoje na kraji, jedny uprostřed), zatímco vozy č. 9 a 10 mají dvoje čtyřdílné na obou krajích vozu. Původně měly přitom dveře na obou stranách. Řidič mi prodal ochotně jízdenku za 2 Eura, která platila jako jednodenní a poté si někam odskočil a mě nechal přitom v tramvaji samotného. Když pak přijel na protější nádraží vlak, tak lidé z něj přestoupili do tramvaje. Nebylo jich však tolik, aby si někdo nesednul. Poté, co řidič zkontroloval jízdenky (téměř všichni měli "tramvajenky"), se vůz rozjel. Nejprve jel krátce severovýchodním směrem podél železniční tratě a ulice Bahnhofstrasse, poté se trať prudce stáčí, obslouží zastávku Grüner Wald a pokračuje jihovýchodním směrem mírně z kopce do zastávky Gmundner Keramik, kde se nachází první výhybna a za ní se odděluje vpravo krátká manipulační trať do malé vozovny, která má pouze dvě koleje po třech stáních. Trať dále pokračuje jižním směrem ulicí Alois-Kaltenbruner-Strasse, obslouží nejprve zastávku Rosenkranz (OKA Siedlung), pak Tennisplatz, kde se nachází druhá výhybna. Dále se stáčí vlevo a prudce klesá uzounkou uličkou (připomíná tak trochu pražskou "Nerudovku") Kuferzeile se stejnojmennou zastávkou. Nakonec vyústí na pobřeží jezera Traun a po obsluze zastávky Bezirkhauptmannschaft pokračuje posledních několik metrů podél něj až ke konečné zastávce Franz-Josef-Platz, kde je zakončená kusou kolejí. Nácestné zastávky jsou (mimo výhyben) na znamení a skoro nikdo na nich nevystupoval ani nenastupoval. Zavěšená trolej pokračuje dále uzounkými uličkami Theatergasse a Kammerh.-gasse s velmi silným automobilovým provozem až na Rathausplatz, kde se nachází centrální zastávka autobusovýh linek MHD a v budově zdejší radnice turistické centrum, kde lze zdarma získat plán města, spolu s dalšími informacemi o MHD atd. Celá jízda trvala 10 minut.
Jednodenní jízdenka v ceně 2 Euro, vydaná řidičem tramvaje z pokladny. Po dvou letech lze na jízdence pozorovat nevýhody použití tepelné tiskárny, kdy se tisk pomalu ztrácí.
Jednodenní jízdenka v ceně 2 Euro, vydaná řidičem tramvaje z pokladny. Po dvou letech lze na jízdence pozorovat nevýhody použití tepelné tiskárny, kdy se tisk pomalu ztrácí.
Foto Michal Lošťák (25. 4. 2006)
Celý tramvajový systém působí spíše jako muzejní či nostalgický. Vozový park je na dnešní dobu již velice zastaralý a tento stav nemůže trvat věčně. Dopravce proto již několik let připravuje nákup nových či zánovních vozů. Uvažovalo se také o pořízení ojetých českých tramvají KT4 z německých měst a jejich úpravou na obousměrné, avšak toto bylo nakonec zamítnuto a to především díky iniciativě občanského sdružení "Pro Gmundner Strassenbahn" (tedy občanského sdružení v našem slova smyslu), které již několik let usiluje o kompletní modernizaci celého tramvajového systému, včetně pořízení nových nízkopodlažních vozidel a výstavby nové vozovny, jež má být situovaná nově na konečné u nádraží, která je zde nezbytná. Dále je prioritou prodloužení trati ze stávající konečné Franz-Josef-Platz nejen na Rathausplatz, kam koleje kdysi vedly, ale po mostě Traunbrücke až na nádraží Seebahnhof, propojení s železniční tratí do Vorchdorfu a zavedení příměstské dopravy, tedy jakéhosi systému Tram - Train. Výhledově se pak uvažuje o výstavbě odbočných tratí od nádraží Seebahnhof k lanovce na Grünberg, od keramiky do areálu zdejšího nákupního centra a od hlavního nádraží až do Altmünsteru. Smutnou stránkou však je, že kdykoli se objevil nějaký nový projekt, tak byl nakonec zamítnut, zřejmě z finančních důvodů. V červnu a červenci roku 2003 zde byl dokonce zkoušen nízkopodlažní vůz Combino, původem z durynského Nordhausenu, který se podíval i na trať do Vorchdorfu. Po třech letech, v době mé návštěvy, se však nic zvláštního nedělo. Teprve v roce 2008 se konečně ledy hnuly a dochází k postupné rekonstrukci tratě, včetně obou výhyben. Od 12. září do 1. října dokonce proběhla další prezentace nízkopodlažní tramvaje, tentokrát se však jednalo o innsbrucký vůz. Doufejme tedy, že se brzy dočkáme nějaké změny.
Pohled na stanoviště řidiče vozu č. 8. Vlevo se nachází řídící kontrolér, vpravo pokladna na výdej jízdenek. Při pohledu z okna ven je rovněž patrné zakončení trati na náměstí Franz-Josefs-Platz.
Pohled na stanoviště řidiče vozu č. 8. Vlevo se nachází řídící kontrolér, vpravo pokladna na výdej jízdenek. Při pohledu z okna ven je rovněž patrné zakončení trati na náměstí Franz-Josefs-Platz.
Foto Michal Lošťák (25. 4. 2006)

Autobusy

Kromě tramvají provozuje společnost Stern und Hafferl také několik regionálních autobusových linek označených čtyřcifernými čísly a čtyři městské linky označené čísly 1 - 4. Společným uzlem těchto linek je zastávka Rathausplatz. Linka č. 1 začíná v severní části města ve čtvrti Altmuhl, klesá skrz centrum města do zastávky Rathausplatz, přejede most přes řeku Traun a opět se stáčí na sever, tentokrát však podél opačného břehu řeky až k zámku Cumberland. Linka je v provozu v třicetiminutovém intervalu v pracovní dny, vybrané spoje jezdí i v sobotu. Druhá linka začíná u gmundenské Keramiky, kde navazuje na tramvaje a nejprve se stáčí jihozápadním směrem k zemské nemocnici. Kolem sportovní haly se stočí dále na východ a podél pobřeží nejprve do zastávky Franz-Josef-Platz, kde opět navazuje na tramvaj a dál pokračuje přes Rathausplatz do východní části města na konečnou Schorihub. Rozsah provozu je stejný jako u linky č. 1. Třetí linka, označená zároveň jako regionální č. 2556, začíná opět na severu, avšak až v obci Pinsdorf a do centra vede kolem zdejšího nákupního centra opět na zastávku Rathausplatz a dále přes most Traunbrücke, kolem nádraží Seebahnhof na konečnou poblíž dolní stanice lanovky na Grünberg. V provozu je v pracovní dny v intervalu 60 minut a v sobotu též, avšak pouze dopoledne. Poslední linka je spíš turistická a dala by se rozdělit na dvě části. První část začíná v centru poblíž parku Hochkogl a přes Rathausplatz vede přes most Traunbrücke do zastávky Klosterplatz a dále okruhem ulicemi Schlagenstrasse, Quellenweg a Moosgasse obslouží východní část města a vrátí se na Klosterplatz, kde některé spoje končí, jiné pokračují dále po druhé části linky přes nádraží Seebahnhof, podél pobřeží jezera Traun až na konečnou Unterm Stein. První část je v provozu v pracovní dny, přičemž polovina z 8 párů spojů je ukončena v zastávce Klosterplatz, ostatní pokračují i po druhé části linky a jsou v provozu i v sobotu. Samotná druhá část linky je v provozu o víkendech a svátcích v hodinovém intervalu a 2 páry ranních spojů také v pracovní den.
Na kusé koleji u hlavního nádraží stojí vlečná trolejová věž. V těchto místech by měla v budoucnu stát nová vozovna.
Na kusé koleji u hlavního nádraží stojí vlečná trolejová věž. V těchto místech by měla v budoucnu stát nová vozovna.
Foto Michal Lošťák (25. 4. 2006)

Tarif a jízdné

V Gmundenu a okolí funguje od září roku 1993 integrovaný dopravní systém VVG (Verkehrsverbund Gmunden), který byl v srpnu 2006 propojen s hornorakouským integrovaným dopravním systémem. Jednotlivá jízdenka stojí 1,60 EUR (pro děti 0,80 EUR), Jednodenní síťová 2,60, Rodinná jednodenní 3,20, pro 6 jízd 5,80, pro 6 dní 10,20, týdenní 6,70, měsíční 24,10, roční 235 a roční rodinná 235 Euro, ty však lze zakoupit pouze v zákaznických centrech VVG. Za jízdu bez platného jízdního dokladu se platí 27 Eur a 35 Eur za znečištění vozu.
Malá vozovna o dvou kolejích modernímu tramvajovému provozu v dnešní době již zcela nevyhovuje.
Malá vozovna o dvou kolejích modernímu tramvajovému provozu v dnešní době již zcela nevyhovuje.
Foto Michal Lošťák (25. 4. 2006)

Pár slov závěrem

Zatímco jiné dráhy tohoto typu byly už dávno zlikvidovány, zdejší provoz se udržel. Vděčí za to jednak společnosti Stern und Hafferl, ale hlavně zdejším obyvatelům, kteří mají tramvaje rádi. Vždyť takovýto ekologický dopravní prostředek do lázeňského města patří. Doufejme tedy, že jeho započatá modernizace bude dokončena a zdejší provoz se zařadí mezi vyspělé moderní systémy.
Jízdní řád gmundenské tramvajové linky si můžete prohlédnout zde a zde.

Prameny

Časopisy Železničář a Městská doprava, webové stránky společnosti Stern und Hafferl a sdružení „Pro Gmundner Strassenbahn“.

Vyhledávání

Kalendář akcí

loader