Get Adobe Flash player

Tyto stránky provozuje občanské sdružení Společnost pro veřejnou dopravu a jsou věnovány našemu kamarádovi Jiřímu Hertlovi (1960 - 2002), spoluzakladateli sdružení i jeho internetových stránek.

Evropa

tychy

Tychy

Zpráva z průzkumné cesty (nejen) do Tychy dne 23.5.2003

Velmi, ale opravdu velmi brzy ráno vyjeli 4 dobrovolníci, členové Klubu přátel MHD při Dopravním podniku města Pardubic a.s., směr Náchod - Běloves, státní hranice. Po rychlém překonání hranic v místě, kde kdysi býval i železniční hraniční přechod (1945 postavený, brzy zrušený a nikdy pořádně nevyužívaný), došlo k prvnímu setkání s dopravní infrastrukturou našich severních sousedů: nádraží Kudowa Zdrój zarostlé travou, s řadou nepoužívaných kolejí, s vrakem parní lokomotivy na odříznutém šturcu... U výpravní budovy však stojí vlak připravený k odjezdu. Z tlampače se ozve bim bim bam a hlášení pro neexistující cestující. Kdo si někdy hrál s polským simulátorem EN57, tomu zvlhne oko. Pak jsme ještě viděli i jiná a větší nádraží, nikde však nestálo ani kolo a vylepený "rozklad jazdy" hrdě hlásal, že jeden z mála dnešních vlaků již odjel a další se objeví až za několik hodin, nebo že už nikdy žádný nepojede.
Kolejová vozidla v pohybu jsme proto spatřili vlastně až na kraji Gliwic, kde po jednokolejné trati přijížděla na točnu jedna tramvajová souprava linky číslo 4 za druhou. Primitivní zabezpečovací zařízení v podobě návěstidla, které občas zablikalo jako špatně našroubovaná žárovka, plnilo svou funkci asi dobře. Nikde žádná stopa po čelní srážce tramvají. Místní řidiči jsou zvyklí i na to, že tramvaj po výjezdu z točny jede poněkud v protisměru. Nákladní auta proto urychleně zastavují na doraz u obrubníku, když se proti nim bez varování a doslova bezstarostně vyřítí tramvajová souprava.
V ulicích města jsme se ohlíželi po zrušených kraťoučkých tramvajových tratích číslo 1 a 2 a opravdu jsme nalezli zbytky kolejí. Byly však úzké! Jak nám později vysvětlili naši polští kolegové, jedná se o vzácný poslední zbytek původního tramvajového systému 785 mm. Druhý takový kousek prý nalezneme už jen u nádraží v Bytomi. Poté následovalo malé zabloudění, které nás odměnilo nálezem zbytků úzkorozchodné železnice Gliwice, Trynek - Rudy - Racibórz. Rozchod této již poněkud rozkradené trati, která kdysi byla propojena i s tramvajemi a jejíž část do gliwické huti byla dokonce elektrifikovaná, byl také 785 mm. Viz též článek v časopisu Dráha 11/2002.
Trolejbus 020 před odjezdem od nádraží
Trolejbus 020 před odjezdem od nádraží.
Foto Ladislav Podivín, 23.5.2003
Trolejbusová doprava v městě Tychy je poměrně mladá. Loni v říjnu oslavila 20 let svého trvání. Na téměř rovinné síti připomínající svým tvarem trochu mříž jezdí 5 linek, na které je ve špičce pracovních dní vypravováno 17 trolejbusů z celkového počtu 22. Za rok najezdí neuvěřitelných 1,5 mil. km. Trolejbusy provozuje společnost TLT, která je podřízena vyššímu organizátorovi dopravy v městě a okolí. Ten tvoří jízdní řády, určuje linkové vedení, tarifní politiku, někdo jiný pak organizuje přepravní kontrolu apod. TLT pouze ošetřuje vozidla (ve dvou miniaturních dílnách), vypravuje je na trať a jak s hořkostí podotýkají pracovníci trolejbusového závodu, platí různé pokuty za nedodržování JŘ či za nepořádek ve vozidlech.
V areálu vozovny stálo 5 trolejbusů. Jeden byl v dílně (svépomocí se provádí jedna rekonstrukce ročně), jeden byl nepojízdný před opravou a tři stály na ploše s tím, že jeden z nich byl jako záloha připraven kdykoliv vyrazit na trať. Seděla v něm i pohotovostní řidička. Po prohlídce areálu nám byla slíbena vyjížďka po síti právě s tímto trolejbusem. Než se však stačil kdokoliv vzpamatovat, vůz musel na trať a bylo po atrakci.
Takto vypadá totální reklama. Trolejbus 001 má tyče Esko
Takto vypadá totální reklama. Trolejbus 001 má tyče Esko.
Foto Ladislav Podivín, 23.5.2003
Ten samý vůz zpředu. Tam naštěstí reklamu nemá. Řidič vidí na cestu.
Ten samý vůz zpředu. Tam naštěstí reklamu nemá. Řidič vidí na cestu.
Foto Ladislav Podivín, 23.5.2003
Všechny trolejbusy jsou vybaveny odporovou regulací, což je někdy možno zjistit i čichem, to když kolem projíždí vozidlo dohánějící zpoždění. Na konečných pak není moc času na ochlazení odporů, které zde trpí častými rozjezdy a bržděním.
Montážní vůz trolejového vedení
Rozpojování kloubových Ikarusů je v Polsku běžné. Zde montážní vůz trolejového vedení.
Foto Ladislav Podivín, 23.5.2003
Trolejové vedení budovali "katovičtí tramvajáři" a podle toho vypadá. Oblouky jsou často tvořeny jen krátkými rovinovými svorkami, ze kterých jsou někde bezostyšně vytvářeny i třicetistupňové zlomy. Občas lze narazit i na obloukové svorky. Ty však nejsou delší než cca 50 cm. Vedení v rovině je naštěstí částečně pružné (na rozdíl od Lublinu, kde v 80. letech pružný závěs prohlásili na nežádoucí a vše předělali do "stabilizované" pevné podoby). Pružně zavěšené jsou i některé mírné oblouky, kde paradoxně nalézáme delší svorky než na všudypřítomných kruhových objezdech.
Trolejbus 002 za chvilku přejede jednu z mála obloukových svorek před nádražím.
Trolejbus 002 za chvilku přejede jednu z mála obloukových svorek před nádražím.
Foto Ladislav Podivín, 23.5.2003
Všech 12 elektromagnetických výhybek je ovládáno proudově pomocí předkontaktů. Na dotaz, zda TLT neplánuje výměnu výhybek za rychloprůjezdné (tento proces už byl opatrně zahájen v Gdyni i v Lublinu), jsme dostali odpověď, že není finančně únosné provést výměnu všeho najednou. Oponovali jsme, že to přeci jde i postupně, a bylo nám řečeno, že postupně to nechtějí. A vůbec že mají šikovného zámečníka a ten že jim dokáže udělat jakoukoliv výhybku, pročež nám hned jednu na dvoře vozovny ukázali. Měla úhel odbočení 28 stupňů.
Výhybka před rondem a trolejbus 018.
Výhybka před rondem a trolejbus 018. Rovinové svorky snesou mnoho.
Foto Ladislav Podivín, 23.5.2003
Trolejová křížení byla v Tychách původně tzv. branková. Sběrač v jednom směru projede nerušeně, ve druhém však musí doslova prorazit branku zajištěnou pomocí tuhé pružiny (brněnské branky proti tomu byly procházkou v mechu a kapradí). Dnes už branek značně ubylo, avšak TLT na ně nedá dopustit. Vždyť na takové armatuře se dá vymodelovat doslova libovolný úhel křížení.
Hrozivě vyhlížející výhybka v depu. Co všechno se dá přejet!
Hrozivě vyhlížející výhybka v depu. Co všechno se dá přejet!
Foto Ladislav Podivín, 23.5.2003
Průjezd přes oblouky, výhybky i křížení je v Tychách značně pomalý a doprovází jej zvukové a někdy i ohňové efekty. Všechny trolejbusy jsou vybaveny českými botkami Esko a některé mají i stejnojmenné lehké sběrače. Přítlaky jsou však hrozivé. Bez nich by byla jízda po zdejší síti nemyslitelná. Při průjezdu brankou (cca 3 km/h) se hlavice nebezpečně zaklopí a poskočí. Nutno však přiznat, že za celou dobu naší návštěvy jsme neviděli výpadek sběrače. Také jsme neregistrovali okem viditelné opotřebení trolejového drátu na pevných závěsech v rovině ani v obloucích, přestože místní tvrdili, že většina zařízení je ještě původní.
Tenoučké ocelové sběrače s botkami ESKO.
Tenoučké ocelové sběrače s botkami ESKO.
Foto Ladislav Podivín, 23.5.2003
Přejme tedy místnímu trolejbusovému provozu, aby nezahynul jako řada ostatních v Polsku, aby přežil éru rekonstrukcí sítě, která jej jistě brzy postaví před rozhodnutí buď a nebo, a aby slogan na zádi dobře udržovaných trolejbusů "Jesteśmy z Tych … najlepszych !" jednou opravdu platil ve všech směrech.
Trolejbus 009 se
Copak je to asi "cyfrowa jakość zdjęć"? Že by digitální jakost fotografií ? A to se nám Poláci smějí, že užíváme některá legrační slova, jako např. počítač, když oni říkají hezky komputer.
Trolejbus 009 se "řítí" do zastávky na hlavní třídě.
Foto Ladislav Podivín, 23.5.2003
Průzkumná rytmická skupina opustila Tychy a vydala se provést alespoň malou obhlídku blízkých Katowic. Do Myśłowic jsme přijeli podél patrných zbytků železniční tratě, jejíž elektrifikaci připomínalo jen několik betonových stožárů, které se zřejmě při demontáži podařilo zlomit a tak byly zanechány pohozené v lese vedle původního tělesa. U dosud fungujícího dolu, kam trať vedla, bylo ponecháno celé koncové osobní nádraží i s děravým nadchodem a nástupišti, mezi nimiž byla zavážka, aby lidi jdoucí napříč od frekventované autobusové zastávky plné všudypřítomných Autosanů a Ikarusů nemuseli po cestě k vrátnici nic přeskakovat.
O kousek dál nás čekal železniční přejezd přes nákladní vlečku. Vedle sebe tu vedly evidentně používané koleje 1435 mm a cca 600 mm. Hned za závorami si úzký rozchod dvěma protioblouky nadběhl bokem, aby pak v téměř pravém úhlu rovnocenně úrovňově překřížil svého dospělého souputníka. Křižovatka byla krytá návěstidly i roztomilými třístoličkovými odvratnými výhybkami. Návěstidla byla ovšem zhasnutá a výhybky postavené na přímo dlouho nikdo nepřehazoval. Nedaleké stavědlo, navzdory slunečnému dni osvětlené lampami zvenku i zevnitř, dávalo naději, že zde najdeme někoho, kdo by nám mohl podat nějaké informace. Ač bylo uvnitř plně vybavené a ve vzorném pořádku, uvítaly nás zamčené dveře a pusto.
V katovickém regionu jsme si mj. prohlédli několik jednokolejných tramvajových úseků a jeden z vyhlášených uzlů - točnu Chebzie, kam se ze čtyř směrů neúnavně hrnuly tramvaje pěti linek. Drážní elektrotechniky na první pohled zaujme zvláště jeden stožár ověšený svítícími lucerničkami, ke kterým se sbíhají zmuchlané tenké holé drátky ze všech stran po nosných lanech trolejového vedení. Snad by to mohla být signalizace napětí v přilehlých úsecích. Jsem si jist, že při pohledu na tento vánoční stromeček by pracovníci technické sekce Drážního úřadu Praha omdleli.
Čas se nachýlil, proto bylo zaveleno k odjezdu domů. Volili jsme trasu podél meziměstské linky číslo 4 do Gliwic a poté nejkratší cestou směr Bohumín. A tam jsme v paprscích zapadajícího slunce uviděli něco, co nás dojalo. Současně s námi přejížděl řeku Odru vlak ! Souprava ČD se vracela domů. A pak jsme si uvědomili, že Česká republika je i po všech těch omezeních a redukcích stále ještě železniční velmocí. Co my jsme tady potkali vlaků. U každých druhých závor jsme stáli, a to i pozdě v noci. Na nádražíčku ve Svobodných Heřmanicích, kam zajíždí osobní vlak pouze jednou denně (ještě nedávno sem jezdil jen jednou týdně), stálo 8 používaných nákladních vagónů.
Na rozdíl od Poláků tedy toho máme u nás ke zničení ještě mnoho. Ale my si s tím dokážeme jistě brzy poradit.
Autobusy
Zde malý únik od trolejbusů, aby se napáslo i oko autobusistů.
Foto Ladislav Podivín, 23.5.2003

Tychy

Zpráva z průzkumné cesty (nejen) do Tychy dne 23.5.2003

Velmi, ale opravdu velmi brzy ráno vyjeli 4 dobrovolníci, členové Klubu přátel MHD při Dopravním podniku města Pardubic a.s., směr Náchod - Běloves, státní hranice. Po rychlém překonání hranic v místě, kde kdysi býval i železniční hraniční přechod (1945 postavený, brzy zrušený a nikdy pořádně nevyužívaný), došlo k prvnímu setkání s dopravní infrastrukturou našich severních sousedů: nádraží Kudowa Zdrój zarostlé travou, s řadou nepoužívaných kolejí, s vrakem parní lokomotivy na odříznutém šturcu... U výpravní budovy však stojí vlak připravený k odjezdu. Z tlampače se ozve bim bim bam a hlášení pro neexistující cestující. Kdo si někdy hrál s polským simulátorem EN57, tomu zvlhne oko. Pak jsme ještě viděli i jiná a větší nádraží, nikde však nestálo ani kolo a vylepený "rozklad jazdy" hrdě hlásal, že jeden z mála dnešních vlaků již odjel a další se objeví až za několik hodin, nebo že už nikdy žádný nepojede.
Kolejová vozidla v pohybu jsme proto spatřili vlastně až na kraji Gliwic, kde po jednokolejné trati přijížděla na točnu jedna tramvajová souprava linky číslo 4 za druhou. Primitivní zabezpečovací zařízení v podobě návěstidla, které občas zablikalo jako špatně našroubovaná žárovka, plnilo svou funkci asi dobře. Nikde žádná stopa po čelní srážce tramvají. Místní řidiči jsou zvyklí i na to, že tramvaj po výjezdu z točny jede poněkud v protisměru. Nákladní auta proto urychleně zastavují na doraz u obrubníku, když se proti nim bez varování a doslova bezstarostně vyřítí tramvajová souprava.
V ulicích města jsme se ohlíželi po zrušených kraťoučkých tramvajových tratích číslo 1 a 2 a opravdu jsme nalezli zbytky kolejí. Byly však úzké! Jak nám později vysvětlili naši polští kolegové, jedná se o vzácný poslední zbytek původního tramvajového systému 785 mm. Druhý takový kousek prý nalezneme už jen u nádraží v Bytomi. Poté následovalo malé zabloudění, které nás odměnilo nálezem zbytků úzkorozchodné železnice Gliwice, Trynek - Rudy - Racibórz. Rozchod této již poněkud rozkradené trati, která kdysi byla propojena i s tramvajemi a jejíž část do gliwické huti byla dokonce elektrifikovaná, byl také 785 mm. Viz též článek v časopisu Dráha 11/2002.
Trolejbus 020 před odjezdem od nádraží
Trolejbus 020 před odjezdem od nádraží.
Foto Ladislav Podivín, 23.5.2003
Trolejbusová doprava v městě Tychy je poměrně mladá. Loni v říjnu oslavila 20 let svého trvání. Na téměř rovinné síti připomínající svým tvarem trochu mříž jezdí 5 linek, na které je ve špičce pracovních dní vypravováno 17 trolejbusů z celkového počtu 22. Za rok najezdí neuvěřitelných 1,5 mil. km. Trolejbusy provozuje společnost TLT, která je podřízena vyššímu organizátorovi dopravy v městě a okolí. Ten tvoří jízdní řády, určuje linkové vedení, tarifní politiku, někdo jiný pak organizuje přepravní kontrolu apod. TLT pouze ošetřuje vozidla (ve dvou miniaturních dílnách), vypravuje je na trať a jak s hořkostí podotýkají pracovníci trolejbusového závodu, platí různé pokuty za nedodržování JŘ či za nepořádek ve vozidlech.
V areálu vozovny stálo 5 trolejbusů. Jeden byl v dílně (svépomocí se provádí jedna rekonstrukce ročně), jeden byl nepojízdný před opravou a tři stály na ploše s tím, že jeden z nich byl jako záloha připraven kdykoliv vyrazit na trať. Seděla v něm i pohotovostní řidička. Po prohlídce areálu nám byla slíbena vyjížďka po síti právě s tímto trolejbusem. Než se však stačil kdokoliv vzpamatovat, vůz musel na trať a bylo po atrakci.
Takto vypadá totální reklama. Trolejbus 001 má tyče Esko
Takto vypadá totální reklama. Trolejbus 001 má tyče Esko.
Foto Ladislav Podivín, 23.5.2003
Ten samý vůz zpředu. Tam naštěstí reklamu nemá. Řidič vidí na cestu.
Ten samý vůz zpředu. Tam naštěstí reklamu nemá. Řidič vidí na cestu.
Foto Ladislav Podivín, 23.5.2003
Všechny trolejbusy jsou vybaveny odporovou regulací, což je někdy možno zjistit i čichem, to když kolem projíždí vozidlo dohánějící zpoždění. Na konečných pak není moc času na ochlazení odporů, které zde trpí častými rozjezdy a bržděním.
Montážní vůz trolejového vedení
Rozpojování kloubových Ikarusů je v Polsku běžné. Zde montážní vůz trolejového vedení.
Foto Ladislav Podivín, 23.5.2003
Trolejové vedení budovali "katovičtí tramvajáři" a podle toho vypadá. Oblouky jsou často tvořeny jen krátkými rovinovými svorkami, ze kterých jsou někde bezostyšně vytvářeny i třicetistupňové zlomy. Občas lze narazit i na obloukové svorky. Ty však nejsou delší než cca 50 cm. Vedení v rovině je naštěstí částečně pružné (na rozdíl od Lublinu, kde v 80. letech pružný závěs prohlásili na nežádoucí a vše předělali do "stabilizované" pevné podoby). Pružně zavěšené jsou i některé mírné oblouky, kde paradoxně nalézáme delší svorky než na všudypřítomných kruhových objezdech.
Trolejbus 002 za chvilku přejede jednu z mála obloukových svorek před nádražím.
Trolejbus 002 za chvilku přejede jednu z mála obloukových svorek před nádražím.
Foto Ladislav Podivín, 23.5.2003
Všech 12 elektromagnetických výhybek je ovládáno proudově pomocí předkontaktů. Na dotaz, zda TLT neplánuje výměnu výhybek za rychloprůjezdné (tento proces už byl opatrně zahájen v Gdyni i v Lublinu), jsme dostali odpověď, že není finančně únosné provést výměnu všeho najednou. Oponovali jsme, že to přeci jde i postupně, a bylo nám řečeno, že postupně to nechtějí. A vůbec že mají šikovného zámečníka a ten že jim dokáže udělat jakoukoliv výhybku, pročež nám hned jednu na dvoře vozovny ukázali. Měla úhel odbočení 28 stupňů.
Výhybka před rondem a trolejbus 018.
Výhybka před rondem a trolejbus 018. Rovinové svorky snesou mnoho.
Foto Ladislav Podivín, 23.5.2003
Trolejová křížení byla v Tychách původně tzv. branková. Sběrač v jednom směru projede nerušeně, ve druhém však musí doslova prorazit branku zajištěnou pomocí tuhé pružiny (brněnské branky proti tomu byly procházkou v mechu a kapradí). Dnes už branek značně ubylo, avšak TLT na ně nedá dopustit. Vždyť na takové armatuře se dá vymodelovat doslova libovolný úhel křížení.
Hrozivě vyhlížející výhybka v depu. Co všechno se dá přejet!
Hrozivě vyhlížející výhybka v depu. Co všechno se dá přejet!
Foto Ladislav Podivín, 23.5.2003
Průjezd přes oblouky, výhybky i křížení je v Tychách značně pomalý a doprovází jej zvukové a někdy i ohňové efekty. Všechny trolejbusy jsou vybaveny českými botkami Esko a některé mají i stejnojmenné lehké sběrače. Přítlaky jsou však hrozivé. Bez nich by byla jízda po zdejší síti nemyslitelná. Při průjezdu brankou (cca 3 km/h) se hlavice nebezpečně zaklopí a poskočí. Nutno však přiznat, že za celou dobu naší návštěvy jsme neviděli výpadek sběrače. Také jsme neregistrovali okem viditelné opotřebení trolejového drátu na pevných závěsech v rovině ani v obloucích, přestože místní tvrdili, že většina zařízení je ještě původní.
Tenoučké ocelové sběrače s botkami ESKO.
Tenoučké ocelové sběrače s botkami ESKO.
Foto Ladislav Podivín, 23.5.2003
Přejme tedy místnímu trolejbusovému provozu, aby nezahynul jako řada ostatních v Polsku, aby přežil éru rekonstrukcí sítě, která jej jistě brzy postaví před rozhodnutí buď a nebo, a aby slogan na zádi dobře udržovaných trolejbusů "Jesteśmy z Tych … najlepszych !" jednou opravdu platil ve všech směrech.
Trolejbus 009 se
Copak je to asi "cyfrowa jakość zdjęć"? Že by digitální jakost fotografií ? A to se nám Poláci smějí, že užíváme některá legrační slova, jako např. počítač, když oni říkají hezky komputer.
Trolejbus 009 se "řítí" do zastávky na hlavní třídě.
Foto Ladislav Podivín, 23.5.2003
Průzkumná rytmická skupina opustila Tychy a vydala se provést alespoň malou obhlídku blízkých Katowic. Do Myśłowic jsme přijeli podél patrných zbytků železniční tratě, jejíž elektrifikaci připomínalo jen několik betonových stožárů, které se zřejmě při demontáži podařilo zlomit a tak byly zanechány pohozené v lese vedle původního tělesa. U dosud fungujícího dolu, kam trať vedla, bylo ponecháno celé koncové osobní nádraží i s děravým nadchodem a nástupišti, mezi nimiž byla zavážka, aby lidi jdoucí napříč od frekventované autobusové zastávky plné všudypřítomných Autosanů a Ikarusů nemuseli po cestě k vrátnici nic přeskakovat.
O kousek dál nás čekal železniční přejezd přes nákladní vlečku. Vedle sebe tu vedly evidentně používané koleje 1435 mm a cca 600 mm. Hned za závorami si úzký rozchod dvěma protioblouky nadběhl bokem, aby pak v téměř pravém úhlu rovnocenně úrovňově překřížil svého dospělého souputníka. Křižovatka byla krytá návěstidly i roztomilými třístoličkovými odvratnými výhybkami. Návěstidla byla ovšem zhasnutá a výhybky postavené na přímo dlouho nikdo nepřehazoval. Nedaleké stavědlo, navzdory slunečnému dni osvětlené lampami zvenku i zevnitř, dávalo naději, že zde najdeme někoho, kdo by nám mohl podat nějaké informace. Ač bylo uvnitř plně vybavené a ve vzorném pořádku, uvítaly nás zamčené dveře a pusto.
V katovickém regionu jsme si mj. prohlédli několik jednokolejných tramvajových úseků a jeden z vyhlášených uzlů - točnu Chebzie, kam se ze čtyř směrů neúnavně hrnuly tramvaje pěti linek. Drážní elektrotechniky na první pohled zaujme zvláště jeden stožár ověšený svítícími lucerničkami, ke kterým se sbíhají zmuchlané tenké holé drátky ze všech stran po nosných lanech trolejového vedení. Snad by to mohla být signalizace napětí v přilehlých úsecích. Jsem si jist, že při pohledu na tento vánoční stromeček by pracovníci technické sekce Drážního úřadu Praha omdleli.
Čas se nachýlil, proto bylo zaveleno k odjezdu domů. Volili jsme trasu podél meziměstské linky číslo 4 do Gliwic a poté nejkratší cestou směr Bohumín. A tam jsme v paprscích zapadajícího slunce uviděli něco, co nás dojalo. Současně s námi přejížděl řeku Odru vlak ! Souprava ČD se vracela domů. A pak jsme si uvědomili, že Česká republika je i po všech těch omezeních a redukcích stále ještě železniční velmocí. Co my jsme tady potkali vlaků. U každých druhých závor jsme stáli, a to i pozdě v noci. Na nádražíčku ve Svobodných Heřmanicích, kam zajíždí osobní vlak pouze jednou denně (ještě nedávno sem jezdil jen jednou týdně), stálo 8 používaných nákladních vagónů.
Na rozdíl od Poláků tedy toho máme u nás ke zničení ještě mnoho. Ale my si s tím dokážeme jistě brzy poradit.
Autobusy
Zde malý únik od trolejbusů, aby se napáslo i oko autobusistů. V roce 2004 Ikarus byl prodán společnosti PTS Bus-Trans Tychy, pak v roce 2008 předán sběrateli autobusů, kterého muzeum nachazí se u Bydhoště. Vůz vpravo - MAN SD202 byl vyřazen z provozu v roce 2004.
Foto Ladislav Podivín, 23.5.2003

Co se nyní děje v Tychach?

Během několika let, které uplynuly od poslední navštěvy Autorů v Tychach, došlo k mnoha změnám ohledně fungovaní MHD v tomto městě. Věcí se vlastně tykají největšího provozovatele ve městě, jímž je PKM Tychy. Za skoro 5 roků (stav k 25.01.2008) tento podnik stihnul vyměnit docela velkou častku svého vozového parku. Nebyloby v tom nic divného, kdyby ne to, že PKM udělalo to trošku jíným způsobem než ostatní firmy v regionu. Samozřejmě skončilo to úplně jiným vysledkem než původně mělo. A to proto, že místo nizkopodlažních moderních autobusů, v Tychach objevil se šrot, který byl vyřazován z provozu v několika zapadoevropských městech.
Autobusy
Porušený autobus značky Volvo B10L Carrus 204U CNG ev. č. 312 u zástavky Nádraží PKP.
Foto Paweł Słowik, 26.12.2006
První chybou PKM bylo koupení použivaných autobusů od danských provozovatelů Sporveje Aarhus a HT Kobenhavn. Jde o 15ti letá vozidla DAB 7-1200B a 12ti letá DAB 15-1200C. Na rozdil od takových firem jako napřiklad PKM Sosnowiec, které koupilo za pár let skoro 90 nových nizkopodlažních autobusů (s pomoci evropských fondů), PKM Tychy pokračovalo ve svém zaměření a sehnalo 19 kusů ojetých vozidel značky Volvo B10L Carrus na plynový pohon, od švedské společnosti Arriva SE Helsingborg. Byla to další chyba tohoto provozovatele. Čast svého "života" týto autobusy stravily ve vozovně kvůli poruchám. V roce 2005 na ulicích města se objevilo 6 kloubových autobusů značky Heuliez GX417, koupených od francouzské TICE Évry. Rok pozdějí dorazily další 3 vozy. Sice jsou to kloubové, nizkopodlažní autobusy, v docela dobrém stavu, ale z ohledu na počet dveři (3 páry) nehodily se na přeplněné, meziměstské linky do Katowic a Gliwic, na které byly běžně nasazovaný. Dneska mají službu v Bytomii, kde PKM provozuje linku č. 623 (je to spojené se skrachovaním zdejšího provozovatele - PKM Bytom).
Počet prodaných nebo odstavených a pořizených vozu obrazujou tabulky:
Vozy koupené v letech 2002 - 2007:
Typ vozidla:Původní majitel:Počet vozů:Rok vyroby:Rok ziskaní vozidel:
DAB 15-1200C mk.IDánsko1419932005/2006
DAB 7-1800BSporveje Aarhus21988/19892004
Jelcz 120M/3-620022002
MAN NG272SAV Augsburg91991
MAN NG272DSW Dortmund31993
Mercedes O350Belgie119982006
Mercedes O550H?1?2006
Solaris Urbino 12-92002/2003/20042002/2003/2004
Solaris Urbino 15-42004/20052004/2005
Solaris Urbino 18-520072007
Volvo B10L Carrus 204U CNGArriva Helsingborg1719992006
Volvo B10LA Heuliez GX417TICE Évry91996/1999
Volvo B10L-3000 CNGArriva Lund119992007
Volvo B10L JonckheereDe Lijn Oost-Vlaanderen11996
Volvo B10MA-55 SäffleSwebus Express AB Jönköping119912005
Vozy prodané nebo vyřazené v letech 2002 - 2007:
Typ vozidla:Nový majitel:Počet vozů:Rok vyroby:Rok vyřazení z provozu:
Ikarus 260.43Sešrotován31987/19882002 - 2005
Ikarus 280.26Sešrotován131985 - 19902002 - 2007
Ikarus 280.26Meteor Jaworzno119872005
Ikarus 280.26PKM Jaworzno31994/19952004/2005
Ikarus 280.26PKS Pszczyna31994/19952006
Ikarus 280.26Zabytkowe Autobusy Bydgoszcz119852007
Jelcz 120M LPGMKS Dębica51994/19952004/2005
Jelcz 120M LPGSešrotován119952007
Jelcz 120M CNGMKS Dębica219952005
Jelcz 120MPKS Pszczyna119952005
Jelcz 120MM/1Meteor Jaworzno219962006
Jelcz M081MMeteor Jaworzno219992006
Jelcz M11Meteor Jaworzno51991/19922007
Jelcz M11PKS Pszczyna219912005
Jelcz M11Nylec Piekary Śląskie519902005
Jelcz M121MSešrotován21995/19962007
Jelcz M121MMeteor Jaworzno519962006/2007
Jelcz M121MAmpex Bytom419962007
Jelcz L090MOdstaven119992006
Jelcz L120PKS Pszczyna119972006
MAN SD202?21986/19872004
Podle těchto tabuli jde snadno zjistít, že PKM ziskal 83 autobusy oproti prodaným nebo sešrotovaným 64 autobusům. Většinou odstavené byly velkokapacitní, kloubové autobusy značky Ikarus, které prošly na začatku XXI stoleti hlavní opravu. Několik Ikarusů bylo prodánych ostatním dopravcům, u kterých jezdí do dnešní doby. Navíc, se 12 nizkopodlažních autobusů Jelcz M121M, v Tychach zbyl jen jeden - nejstarší, 3 na světě Jelcz M121M, vyroben v roce 1995. Skoro všechny byly prodané ostatním přepravcům. PKM stalo se totíž třetím, po bohatých varšavských MZA, wroclawském MPK a PKA Gdynia, podnikem který byl schopen vyřazít a sešrotovat nizkopodlažní autobusy. Navíc nahradíl je staršimí, v mnohem horším stavu autobusy Volvo. V roce 2003 skoro všechny vozy Jelcz 120M ziskaly plynový pohon. Všechno bylo OK pokud město neoběhla zpráva, že budou prodané do MKS Dębica, která provozuje plynové autobusy, a nahradi "modernější", nizkopodlažní autobusy značky DAB. První vůz této značky objevil se na ulicích města v lednu 2005. Jízda tímto vozem pro cestující určitě nebyla ta nejlepší. Na plus jsou jenom pohodlná sedadla a automatická převodovka. Všechno ostatní působi to, že cestující se pořád stěžujou na tyto autobusy. Napřiklad na to, že lze v nich otevřit jenom 1 okno, navíc v zadu. Možná v Dánsku nebyl to velký problém, ale v Polsku v leté děla to z toho autobusu saunu. Dveře otevirají se strašně dlouho, což působí několikaminutová spoždění. Vozy jsou už staré, všechno se vevnitř klepe a někdy i něco spadne na zem. V roce 2006 dokonce v jednom autobusu DAB upadly za jízdy i dveře. I u ostatních vozů jsou s nima problémy.
    

Vyhledávání