Get Adobe Flash player

Opava - o staré měnírně

Mladá fronta DNES - severní Morava a Slezsko, 17. 1. 2006 (str. 1)
Liana Melecká


Unikátní zařízení pokrývá prach

Opavská technická památka chátrá

Opava - Zrezivělé okapy propouštějící vodu do zdiva, vykopnuté ochranné mřížky na větracích otvorech a provlhlé zdivo s opadanou omítkou. Zchátralá střecha, která jen zázrakem nepropouští vodu do budovy. A uvnitř unikátní a ojedinělé technické zařízení pokryté vrstvou prachu. Tak v současné době vypadá bývalá měnírna na Rybím trhu v Opavě, která ještě před dvaadvaceti lety uváděla do pohybu opavské trolejbusy a nad níž by zaplesalo srdce snad každého technického fandy. „Je zde instalováno osm unikátních původních baněk šestianodových usměrňovačů AEG 600V/250A s jehlovým zapalováním, které by po drobných úpravách a vyčištění byly ještě dnes možná funkční. Určitě by už ale nemohlo napájet některý úsek trati,“ vysvětluje energetik Městského dopravního podniku Opava Tomáš Richter.

Toto jedinečné zařízení vyrobené firmou AEG Berlín, z nichž nejstarší pochází již z roku 1905, měnilo střídavé napětí na stejnosměrné a sloužilo bez jakýkoliv větších závad až do roku 1984. „V té době stačila jen pravidelná údržba. Provoz agregátů totiž vytvářel v budově teplo, takže nebylo nutno objekt vytápět. Jakmile se ale měnírna odpojila od sítě, přestaly usměrňovače vytvářet teplo a celý objekt i zařízení začal vlhnout a chátrat,“ říká energetik a přiznává, že jednu unikátní rtuťovou baňku mají dodnes uloženou na dopravním podniku ještě v originálním obalu, tak jak ji dodali výrobci. „Zachovala se také původní dokumentace, která je nyní uložena ve Slezském zemském muzeu v Opavě,“ říká Richter. Podle jeho mínění jsou hlavní příčinou zoufalého stavu unikátní památky majetkové poměry. „Technické zařízení totiž patří akciové společnosti Městský dopravní podnik Opava, zatímco budovu vlastní město Opava.“

A co na to město jako vlastník budovy? „V této chvíli se provádí údržba a oprava technologie, protože bychom byli rádi, kdyby to zařízení bylo funkční v jiném objektu. Spíše se to tedy snažíme dostat z tohoto prostoru jinam,“ tvrdí náměstek opavského primátora Václav Klučka.
Vozovna Krnovská, 1986
Ilustrační dobový snímek. Stará vozovna v Krnovské ulici sloužila nejdříve jedno půlstoletí tramvajím, pak další půlstoletí trolejbusům.
Foto Jiří Hertl (26. 6. 1986)
Mladá fronta DNES - severni Morava a Slezsko, 17. 1. 2006 (str. 3)
Liana Melecká


Zařízení udivovalo nejen odborníky

Bývalý pracovník opavské měnírny míní, že z ní mohla být unikátní turistická atrakce

Originální technické vybavení opavské měnírny firmy AEG Berlín, které měnilo střídavé napětí na stejnosměrné, budilo v době jejího provozu zájem odborníků z pražského i brněnského technického muzea. Na exkurze do Opavy jezdili také členové Klubu přátel městské dopravy a s obdivem sledovali, jak fungují rtuťové banky, z nichž některé byly vyrobeny už v roce 1905. Jak to tenkrát v měnírně na Rybím trhu vypadalo, může přesně popsat bývalý pracovník opavského dopravního podniku, pětašedesátiletý Milan Šedivý z Opavy.

* Jak dlouho jste v měnírně pracoval a kolik pracovníků obstarávalo provoz?

Pracoval jsem zde od roku 1958 až do jejího odstavení v roce 1984 jako vedoucí čety. A u dopravního podniku jsem byl šestačtyřicet a půl roku. Pod sebou jsem měl tři až čtyři pracovníky. Z ústředí jsme měnírnu ovládali dálkově. Jen v případě poruchy musela obsluha přijet přímo na místo a provést připojení ručně. Zařízení ale bylo velmi spolehlivé. Za celou dobu jeho provozu nedošlo ani k havárii, ani k úrazu.

* Jak zařízení měnírny fungovalo?

Byl zde přiveden přívod 22 kilovoltů. Ten byl připojen na sběrnice a do hlavního vypínače na transformátor. Z něj se potom napájely usměrňovací rtuťové baňky. Ty byly umístěny do řady. Vpravo byly instalovány rozvody stejnosměrného napětí k jednotlivým napájecím úsekům tratě. Všechny byly na štítcích pro orientaci označeny názvy ulic. Je vidět, že vlhkost už zapracovala, protože pod českými ulicemi už místy prosvítají i původní německé názvy.

* Dnes už asi těžko někde uvidíme takovou rtuťovou baňku v provozu. Jak to v měnírně vypadalo, když byly funkční?

Celé zařízení tvarem připomíná skleněnou chobotnici. Dole ve skleněné baňce bylo asi pět kilogramů rtuti. Když se zapojila do sítě, objevila se hořící skvrna velká asi jako mince a rtuť se postupně začala vypařovat. Celá baňka začala zářit jasným světlem podobným horskému slunci. Proto byla ochranná dvířka opatřena ochranným sklem, přes které jsme kontrolovali stav baňky. Jinak by nám hrozilo, že dostaneme zánět spojivek. Vzpomínám si, že jsme měli v měnírně fotografii, na níž byla taková svítící baňka.

* Pokud byla baňka naplněna rtutí, jak jste takové zařízení zapojovali? Museli jste dodržovat nějaká bezpečnostní opatření?

To určitě. Instalace byla dost složitá a museli ji provádět vždy dva pracovníci. V originálním balení byla totiž baňka zabalena obráceně a v největší skleněné nádobě byla nalita rtuť. Při montáži se musela nádoba opatrně překlopit, ale tak, aby rtuť natekla jen tam, kam patřila. Do některých míst se dostat nesměla. Pak už to složité nebylo. Upevnila se do připravených držáků a uvedla do provozu.

* K čemu vlastně měnírna sloužila?

Zpočátku napájela městskou elektrickou síť, později dodávala trakční energii. Proud až do roku 1952 poháněl tramvaje a do roku 1984 i trolejbusy. V tom roce byly zprovozněny dvě nové měnírny, a proto byla stará měnírna odpojena od elektrické sítě. Od té doby chátrá. Není tam totiž zavedeno ani osvětlení, ani topení. Během provozu vyvíjelo teplo vlastní zařízení. V létě tam bylo takové horko, že každá baňka musela být chlazená vlastním ventilátorem.

* Přitom tam musel určitě vířit prach. Nebylo to nebezpečné?

Samozřejmě. Prach byl vodivý a pravidelně jsme ho museli odstraňovat. Vždy čtyřikrát do roka jsme měnírnu v noci vypínali a každé místo otírali. Sami jsme si také vyráběli různé náhradní díly, protože tento typ už firma AEG přestala vyrábět. Poslední náhradní baňku v originálním balení se nám podařilo sehnat až v Děčíně.

* Myslíte si, že po těch letech by se dalo zařízení ještě zprovoznit?

Možná ano, ale bylo by to velmi náročné. Zima a vlhko už vykonaly své a celá budova i zařízení je dost zchátralé. Je to velká škoda. Stačilo by jen přivést elektřinu a připojit osvětlení a zdroj vytápění. Vzpomínám si, kolik k nám ještě během provozu jezdilo odborníků na exkurzi. Z pražského i brněnského technického muzea i fandové z Klubu přátel městské dopravy. A pokaždé si odvezli aspoň orientační tabulku. Měli jsme i originální plány z doby, kdy se měnírna stavěla. Určitě by to byla pro Opavu turistická atrakce. Je to unikátní zařízení, které už nikde jinde nenajdete.

Kalendář akcí

loader