Get Adobe Flash player

Tyto stránky provozuje občanské sdružení Společnost pro veřejnou dopravu a jsou věnovány našemu kamarádovi Jiřímu Hertlovi (1960 - 2002), spoluzakladateli sdružení i jeho internetových stránek.

Fotogalerie

Evropa

trondheim

Fotogalerie z Trondheimu

trondheim06.jpg
trondheim06.jpg trondheim06.jpg
trondheim18.jpg
trondheim18.jpg trondheim18.jpg
trondheim20.jpg
trondheim20.jpg trondheim20.jpg
trondheim19.jpg
trondheim19.jpg trondheim19.jpg
trondheim17.jpg
trondheim17.jpg trondheim17.jpg
trondheim10.jpg
trondheim10.jpg trondheim10.jpg
trondheim16.jpg
trondheim16.jpg trondheim16.jpg
trondheim03.jpg
trondheim03.jpg trondheim03.jpg
trondheim07.jpg
trondheim07.jpg trondheim07.jpg
trondheim08.jpg
trondheim08.jpg trondheim08.jpg
trondheim14.jpg
trondheim14.jpg trondheim14.jpg
trondheim01.jpg
trondheim01.jpg trondheim01.jpg
trondheim09.jpg
trondheim09.jpg trondheim09.jpg
trondheim04.jpg
trondheim04.jpg trondheim04.jpg
trondheim02.jpg
trondheim02.jpg trondheim02.jpg
trondheim05.jpg
trondheim05.jpg trondheim05.jpg
thumb_trondheim...
thumb_trondheim03.jpg thumb_trondheim03.jpg
thumb_trondheim...
thumb_trondheim19.jpg thumb_trondheim19.jpg
thumb_trondheim...
thumb_trondheim18.jpg thumb_trondheim18.jpg
thumb_trondheim...
thumb_trondheim07.jpg thumb_trondheim07.jpg
thumb_trondheim...
thumb_trondheim20.jpg thumb_trondheim20.jpg
thumb_trondheim...
thumb_trondheim04.jpg thumb_trondheim04.jpg
thumb_trondheim...
thumb_trondheim10.jpg thumb_trondheim10.jpg
thumb_trondheim...
thumb_trondheim06.jpg thumb_trondheim06.jpg
thumb_trondheim...
thumb_trondheim14.jpg thumb_trondheim14.jpg
thumb_trondheim...
thumb_trondheim16.jpg thumb_trondheim16.jpg
thumb_trondheim...
thumb_trondheim09.jpg thumb_trondheim09.jpg
thumb_trondheim...
thumb_trondheim17.jpg thumb_trondheim17.jpg
thumb_trondheim...
thumb_trondheim08.jpg thumb_trondheim08.jpg
thumb_trondheim...
thumb_trondheim02.jpg thumb_trondheim02.jpg
thumb_trondheim...
thumb_trondheim05.jpg thumb_trondheim05.jpg
thumb_trondheim...
thumb_trondheim01.jpg thumb_trondheim01.jpg

 

Trondheim

Třetí největší norské město, Trondheim, leží ve střední části země, na pobřeží poměrně hlubokého fjordu. Město bylo založeno v roce 997 (pod jménem Nidaros) a po celý středověk to bylo hlavní město země a ještě dnes jsou norští králové korunováni ve zdejší, na severské poměry velmi honosné, katedrále. Centrum města leží v ústí řeky Nidelvy a zachovává si středověký půdorys, mnoho domů je dřevěných. Většina ze 150 000 obyvatel však bydlí v rozsáhlých předměstích typických severských rodinných domků a nízkých bytovek, rozkládajících se na okolních kopcích a podél pobřeží až do vzdálenosti 10 km. Dnešní charakter města je určován především tím, že 18% jeho obyvatel jsou studenti zdejší technické univerzity NTNU, která zaměstnává množství "stálých" obyvatel, a samozřejmě sekundárně vytváří přítomnost univerzity ve městě mnoho dalších pracovních příležitostí. Kromě toho v Trondheimu sídlí řada vědeckých a výzkumných institucí, takže Trondheim je možné označit za technologické centrum nejen Norska, ale celé Skandinávie. Tradiční průmysl a rybolov jsou už dnes nevýznamné.

O městské dopravě

MHD zde zajišťují hlavně autobusy a doplňkově jedna linka tramvají. Linky pokrývají celé město, ale nedá se říct, že všechny přepravní proudy. Tarif je časově pásmový, základní jízdenka stojí 25 NOK a lze s ní cestovat po městě (2 zóny), pro "příměstské" úseky linek je třeba jízdenka za 35 NOK. Dražší jízdné se platí i v nočních spojích. Krátkodobá levnější jízdenka, která by byla vhodná pro dopravu po centrální části města, bohužel neexistuje. Samozřejmě existují i předplatní jízdenky, ale nejsou příliš využívané, i řada denně dojíždějících (to jsou především studenti) používá jednotlivé jízdenky. Ty prodává řidič (a kontroluje "tramvajenky"), takže nástup jen předními dveřmi, což je ve stopadesátitisícovém městě dost anachronismus a samozřejmě to zdržuje. Všechny zastávky jsou "na znamení".
Autobus Volvo na náměstí Toget
Autobus Volvo na náměstí Toget
Foto Martin Keppert (20.9.2003)
Netřeba ani připomínat, že v Norsku je vysoká životní úroveň. To společně s dostatečně dimenzovanými městskými komunikacemi a nízkou cenou benzínu znamená, že denní dojíždění autem zde nepřináší žádné komplikace známé z našich měst. Naopak někdy představuje nutnost, protože všechny linky autobusů jsou důsledně diametrální, takže k cestám "po obvodu" města je auto nezbytné, pokud nechceme cestovat hodinu na vzdálenost 3 km. Pro zachování objektivity je třeba říct, že auta a benzín jsou sice v Norsku levnou záležitostí, ale provoz auta je zatěžován dalšími výdaji, platí se dost velká silniční daň, povinné ručení, dále je zvlášť zpoplatněn vjezd do velkých měst (nejen do center), a to i pro jejich obyvatele, dále se platí na některých horských silnicích a v dlouhých tunelech. Ovšem cestování veřejnou dopravou po Norsku (nejen ve městech) je dost obtížné, kvůli nízké hustotě zalidnění a velkým vzdálenostem není ani možné celou zemi pokrýt sítí veřejné dopravy tak, jak to známé ze střední Evropy. Ta je navíc, i na norské poměry, velmi drahá, takže auto je víceméně nutnost, zvláště pro rodiny. Takže i ty provozované spoje často zejí prázdnotou, protože k praktickému cestování se příliš nehodí, zvlášť když je třeba přestupovat.
V Trondheimu mají autobusy největšího konkurenta v jízdních kolech. I když město má v podstatě horský charakter a klimatické podmínky nejsou pro cyklistiku právě příznivé, kvůli nevhodnému vedení linek a ceně jízdného je kolo zdaleka nejpopulárnější dopravní prostředek mezi studenty a i mnoho "normálních" lidí jezdí do zaměstnání na kole, v zimě se rovněž používají lyže. Ale ani kola v zimě nezahálejí, po přezutí na zimní pneumatiky se běžně jezdí i na sněhu a náledí. Je třeba říct, že zdejší motoristé se k cyklistům chovají velmi ohleduplně, takže cyklista je král, často bezohledný, silnic, ale i chodníku. Celková úroveň chování na silnicích je oproti ČR nesrovnatelná, dopravní nehodovost v podstatě neexistuje.

Tramvaje

Tramvaje na rozchodu 1000 mm vyjely do ulic Trondheimu v roce 1901, tedy v době, kdy se město začalo rozšiřovat mimo hranice středověkého Nidarosu a první trať spojovala západní (Ila) a východní (Buran) část města přes historické centrum. Ve 20. letech vznikly kratší tratě do obytných čtvrtí Elgeseter a Singsaker. V Elegesetru byla rovněž postavena rozsáhlá vozovna. V roce 1958 byla ještě postavena trať do průmyslové čtvrti Lade. Celkem tak "městská" část sítě dosáhla rozsahu asi 8 km a byly provozovány 3 linky.
Odlišný charakter měla trať zvaná Graakalbanen, postavená postupně ve 20. a 30. letech z centra do horské oblasti Bymarky na konečnou u jezera Lian, dnes jediná provozovaná část sítě. Její vznik byl patrně inspirován velmi podobnou Hollmenkolenbanen v Oslo. Kromě tradiční funkce veřejné dopravy měla a má velký význam rekreační.
Tramvaj na mostě mezi zastávkami Nordre Hoem a Sondre Hoem, jediný velký most na Graakalbanen
Tramvaj na mostě mezi zastávkami Nordre Hoem a Sondre Hoem, jediný velký most na Graakalbanen
Foto Martin Keppert (20.9.2003)
Městská část sítě byla, kromě jedné velké blokové smyčky na Singsakeru, dvoukolejná a pokrývala hlavní přepravní potřeby města až do 50. let. Ovšem po válce se jedna z do té doby nejchudších evropských zemí rychle změnila v rostoucí ekonomiku, z venkova se stěhovalo množství obyvatel do měst, a i Trondheim se několikanásobně zvětšil, především plošně, protože nové čtvrti byly většinou tvořeny zástavbou rodinných domků, takže někdejší předměstí, obsluhovaná tramvajemi, se rázem ocitla téměř ve středu města. V 60. letech navíc byla zahájena těžba ropy a zemního plynu ze dna Severního moře, což Norsku dodnes (a ještě minimálně po dalších 60 let) zajišťuje, kromě značných příjmů do státní kasy, i nízké ceny pohonných hmot.
Rostoucímu městu už stávající tramvajová síť nestačila, její rozšíření by bylo nákladné, navíc ve vilových čtvrtích by tramvaje nejezdily optimálně vytíženy. Likvidace sítě byla zahájena v roce 1968, dokončena byla o 20 let později v roce 1988 ukončením provozu na zmiňované Graakalbanen. Ta byla od svého vzniku provozována v podstatě nezávisle, měla vlastní vozovnu v Munkvollu a díky své jedinečnosti se v roce 1990 dočkala obnovení provozu. Po původní městské síti se dodnes dochovaly dvě vozovny. Jedna, menší, v Lade, je nepoužívaná, větší v Elgeseteru byla adaptována na kanceláře pro potřeby univerzity, na dvoře je na kameni svisle postavena jako pomník výhybka, nyní už značně zkorodovaná a vyvolávající spíš úsměv než připomínku na tramvaje.
Jubilejní vůz číslo 100 čeká na křižovatce na náměstí v Ile (20.9.2003)
"Jubilejní" vůz číslo 100 čeká na křižovatce na náměstí v Ile
Foto Martin Keppert (20.9.2003)
Vozový park od počátku tvořily dvounápravové vozy domácí výroby (Skabo Oslo, Stroemenn) s německou elektrickou výzbrojí. Ve 30. letech byly zahájeny dodávky elegantních podvozkových tramvají, které pokračovaly až do 50. let. Používaly se i vlečné vozy. V roce 1984 bylo dodáno 11 šestinápravových kloubových vozů od firmy Linke Hofmann Busch s elektrickou vyzbrojí Siemens, které zajišťují provoz dodnes. Část vozu jezdí ve starém unifikovaném nátěru v kombinaci krémové a červenohnědé, část je opatřena celovozovými reklamami.

Graaklabanen

Jak už bylo napsáno výše, jedná se o poslední provozovanou součást trondheimské tramvajové sítě. Byla postavena v letech 1924 - 1933, je dlouhá 8,8 km a překonává převýšení asi 200 m. Původně trať navazovala na městskou síť ve čtvrti Ila, v roce 1946 byla zřízena nová bloková smyčka poblíž centra města St. Olavs gate, odkud vozy vyjíždějí dodnes. V roce 1988 byl provoz zrušen, k obnovení došlo v roce 1990 společností AS Graaklabanen.
Vůz číslo 96 opouští smyčku St. Olavs Gata a míří do hor (20.9.2003)
Vůz číslo 96 opouští smyčku St. Olavs Gata a míří do hor.
Foto Martin Keppert (20.9.2003)
První kilometr trati vede po hlavní městské ulici a je dvoukolejný, zbytek tratě vede po vlastním tělese a je většinou jednokolejný. Po opuštění městské zástavby trať prudce stoupá mezi rodinnými domky až do čtvrti Munkvoll (asi 5 km od začátku tratě), kde je stará vozovna, dnes sloužící jako muzeum, a naproti ní je novější vozovna, postavená zřejmě v 60. letech, která slouží běžnému provozu. V Munkvollu je rovněž jediná nácestná smyčka, dnes nepoužívaná, přestože má ideální polohu pro ukončení části spojů. Další část tratě totiž vede řidčeji osídleným územím, lesnatou oblastí s rozptýlenými vilami, jejichž obyvatelé o používání tramvaje nemají velký zájem, takže tento úsek až ke konečné Lian (na horské louce u jezera) má pouze rekreační význam, v létě pro pěší turistiku a koupání v jezeře, největší nápor cestujících ale zažívá hlavně v zimě, kdy celý Trondheim o víkendu vyrazí na lyže, částečně právě do oblasti Bymarky obsluhované právě tramvají.
Provoz ve špičce je zajišťován čtyřmi vozy, v sedle a o víkendu třemi vozy. Křižování probíhá ve výhybnách, trať je vybavena zabezpečovacím zařízením, v případě jeho výpadku se jezdí na žezlo. Ročně je přepraveno 800 000 osob, ovšem kapacita je podstatně vyšší. Tramvajová trať nevede souběžně s žádnou autobusovou linkou a v poměrně rozsáhlých oblastech je jediným veřejným dopravním prostředkem, nízké využití je dané nízkým zájmem o hromadnou dopravu obecně. Trať ani vozidla nejsou v příliš dobrém stavu, ale trať bezprostředně existenčně ohrožena není. Pro naše fandy můžou být určitou exotikou dřevěné sloupy trakčního vedení, ale to je v Norsku běžné i na hlavních železničních tratích, kde jezdí naklápěcí jednotky (ovsem naklápění se nepoužívá, protože cestujícím to nedělalo dobře).

Autobusy

V Trondheimu jsou dnes dominantním prostředkem MHD autobusy. Jsou provozovány na 30 denních linkách, dále existuje asi 8 účelových linek (školní apod.), v noci vyjíždí 9 nočních linek. Denní linky mají dost rozdílný charakter, od "páteřních" jezdících po 15 minutách až po dvouhodinový interval. Číslování je od 2 (jednička je tramvajová linka) až po 98, čísla nočních linek končí sedmičkou. Všechny linky se setkávají v centru města, kde je ve dvou ulicích vytvořen jakýsi rozptýlený přestupní bod, poblíž je také konečná linky tramvaje. Autobusové linky obsluhují celé město i poměrně vzdálená předměstí a okolní vesnice. Vozový park je tvořen převážně standardními autobusy značek Volvo, Scania a MAN, ale vyskytují se i kloubové autobusy. Starší vozy, především značky Scania, jezdí ještě v unifikovaném krémovo - červenohnědém nátěru, většina už je bílých s logem dopravce - společnosti Team. Část vozů jezdí v celovozové reklamě, většina bílých vozů má reklamu na zádi.
Autobus Volvo stoupá kolem národopisného muzea ve Sverresborgu, v pozadí vody Trondheimfjordu (20.9.2003)
Autobus Volvo stoupá kolem národopisného muzea ve Sverresborgu, v pozadí vody Trondheimfjordu (20.9.2003)
Foto Martin Keppert (20.9.2003)

Muzeum

Bývalá vozovna Graaklabanen v Munkvollu je upravena na tramvajové muzeum, vystaveno je několik vozů z 30. - 50. let a další sbírkové předměty. Muzeum je otevřené jen v letním období o víkendech a jen od 11:30 do 14:30, ale jedna stěna vozovny je prosklená, takže alespoň letmou "prohlídku" lze absolvovat i mimo otevírací dobu. V létě se rovněž pořádají jízdy muzejní tramvají. Na dvoře vozovny stojí ještě vrak trolejové věže Bedford, leží hromada pantografů z vyřazených vozů a postává několik podvozků z těchto vozů. I na dvoře sousední, "nové", používané vozovny stojí několik vraků vozidel.
Co říci závěrem. Úroveň MHD v Trondheimu není vyloženě špatná, ale stále je ještě co vylepšovat, především v oblasti linkového vedení. Se snížením ceny jízdenek se asi nedá počítat, stejně tak jako s rozšiřováním tramvajové sítě nebo výstavbou trolejbusu, i do budoucna budou dopravu zajišťovat především autobusy. Velkým plusem by bylo také zavedení samoobslužného provozu, při norské poctivosti by to neznamenalo žádné snížení tržeb a doprava by se výrazně urychlila.
Literatura:

Nils Carl Aspenberg, Nordisk sporveiatlas, Baneforlaget Oslo, 1995
Nils Carl Aspenberg, Nordisk historisk sporveiatlas, Baneforlaget Oslo, 1995
 

Podkategorie

  • photos
    Kategorie photos automaticky dodana pri importu clanku
    Počet článků:
    0

Vyhledávání

Kalendář akcí

loader