Get Adobe Flash player

Tyto stránky provozuje občanské sdružení Společnost pro veřejnou dopravu a jsou věnovány našemu kamarádovi Jiřímu Hertlovi (1960 - 2002), spoluzakladateli sdružení i jeho internetových stránek.

Fotogalerie

Evropa

Görlitz

Před nádražím.
Obdobně jako náš Liberec i německé město Görlitz nás po příjezdu vlakem uvítá tramvajemi, přijíždějícími z centra města obloukem k zastávce před nádražní budovou. Metrový rozchod se zde však měnit zřejmě nebude. Na snímku souprava vozů KT4DC č.306+316 na lince č. 3, která poté odjede jižním směrem na sídliště Weinhübel. Za pozornost stojí nátěry obou vozů - první je v současném nátěru dopravce, který se stal součástí mezinárodního koncernu Connex (dnes Veolia), zatímco druhý má dřívější městský nátěr.
Foto Michal Lošťák (14. 2. 2006)
Malebné hornolužické město Zhořelec, Görlitz, Zgorzelec nebo lužickosrbsky Zhorjelc, známé mj. výrobou železničních vozů, leží na území dvou států, a sice Německa a Polska. Jeho osud byl obdobný jako u nám blíže známého Těšína, jen ve Zhořelci se město násilně nedělilo mezi dva státy hned po první světové válce, ale až po skončení té druhé. Samozřejmě rozdělení tehdy neušel ani zdejší úzkorozchodný tramvajový systém, který však naštěstí alespoň v německé části zůstal zachován dodnes. Nejen na něj se tedy nyní podíváme.

O městě

Historické centrum.
Vzorně opravené budovy v historickém centru dělají město opravdu výstavným.
Foto Michal Lošťák (14. 2. 2006)
První zmínka pochází z roku 1071, kdy na dnešním území města v Horní Lužnici stála vesnice pojmenovaná "Gorelic". Krátce nato se stala oblast Lužice součástí Zemí koruny české. Ve 13. století se vesnice postupně stala městem. Roku 1635, po skončení Třicetileté války, došlo k připojení města k Sasku a v letech 1815 – 1945 bylo součástí Pruska. Konec druhé světové války a posun polských hranic na západ k Odře a Nise zapříčinil, že v roce 1945 bylo město rozděleno na dvě části. Historické centrum i se zdejším hlavním nádražím připadlo tehdejšímu východnímu Německu, zatímco v Polsku se nachází východní předměstí, které od německé části odděluje řeka Lužická Nisa. Po zániku NDR v roce 1990 je německá část opět součástí tradičně vymezené spolkové země Saska. Ještě zmíním, že historicky významnou národnostní menšinou jsou ve městě také Lužičtí Srbové, ačkoli počet obyvatel tohoto původního lužického národa je dnes již velmi malý a stále klesá.
Město má bohaté architektonické dědictví, které nebylo zničeno během druhé světové války ani pozdější rozsáhlou panelovou výstavbou (tu najdeme pouze na jeho severním a jižním předměstí). Četné památky jsou opět pečlivě udržované a město působí doslova výstavně. V jižní části města se nachází malá, ale zato útulná zoologická zahrada a nedaleko odtud v místním parku jezdí okružní 665 metrů dlouhá železnice o rozchodu 600 mm. Dalším oblíbeným výletním místem je kopec s rozhlednou Landeskrone a příznivce nákupů jistě potěší nedávno otevřené obchodní centrum Marktkauf v severní části města Königshufen.

Silniční doprava

Jak polský Zgorzelec, tak i německý Görlitz spojuje s hlavním městem spolkové země Saska – s Drážďany dálnice A 4, která odtud dále pokračuje západním směrem na Chemnitz, Geru, Erfurt a Bad Hersfeld.
V okolí města je v provozu velké množství regionálních autobusových linek, na kterých platí tarif integrovaného dopravního systému ZVON (Zweckverband Verkehrsverbund Oberlausitz-Niederschlesien – Integrovaný dopravní systém hornolužicko-dolnoslezský).

Železnice

Lausitzbahn.
Vlak společnosti Ostdeutsche Eisenbahn (ODEG) známé spíše pod dřívějším názvem Lausitzbahn, vedený motorovou jednotkou Desiro, přijel ze Žitavy na 1. nástupiště stanice Görlitz a po chvíli bude pokračovat do braniborského Cottbusu. Z protější strany nástupiště odjíždějí vlaky opačným směrem a ve Zhořelci se kříží.
Foto Michal Lošťák (14. 2. 2006)
Také železnice má ve spojení s okolním světem významnou roli. Jak jsem již uvedl, hlavní nádraží se nachází v německé části města, a to jižním směrem kousek od historického centra. Z Drážďan je sem přivedena hlavní jednokolejná a neelektrizovaná trať označená číslem 230, která vede v úseku Dresden – Bischofswerda společně s tratí č. 235 (Dresden – Zittau). Ve Zhořelci má ještě zastávku Rauschwalde a dále pak pokračuje do Polska a to jako trať, označená v polském jízdním řádu číslem 260 do Wroclawi, elektrizovaná v úseku Wegliniec – Wroclaw. V polské části města má trať nádraží ihned za hranicí a ještě nedávno se jmenovalo "Zgorzelec Ujazd", dnes pouze Zgorzelec. Poté se trať stáčí na sever, ještě stačí obsloužit stanici Zgorzelec Miasto, chvíli vede souběžně se státní hranicí a pak se stáčí na východ. Po německé části trati jezdí vlaky DB kategorií Regionalbahn (osobní vlak) většinou v hodinovém až dvouhodinovém intervalu, dále Regionalexpress (spěšný vlak) přibližně v dvouhodinovém intervalu, některé vlaky zajíždí až do polského Zgorzelce. Z hlavního nádraží Görlitz jezdí také několik osobních či spěšných vlaků do Wroclavi, ze Zgorzelce pak další na wegliniec či Boleslawiec.
Další významnou tratí je lokálka označená číslem 220, která sem vede od jihu z Žitavy a dál pokračuje severozápadním směrem do braniborského Cottbusu, kde mj. také jezdí tramvaje. Tato trať je jak svým provozem, tak svým vedením velice zajímavá. Dopravu na ní provozuje soukromá společnost Ostdeutsche Eisenbahn (ODEG) známá spíše pod svým dřívějším názvem Lausitzbahn (Lužická dráha) svými motorovými vlaky Desiro v hodinovém intervalu, přičemž v úseku Zittau – Görlitz – Spremberg platí tarif integrovaného dopravního systému ZVON, zatímco v úseku Spremberg – Cottbus platí tarif integrovaného systému berlínskobraniborského (VBB). Hraničním bodem obou IDS je stanice Spremberg a jízdenky pro přechod z jednoho IDS do druhého lze zakoupit jednak v zákaznických centrech německých drah, jednak u průvodčího ve vlaku. Ten během jízdy také plní funkci stewarda a nabízí i drobné občerstvení. Zajímavé je také vedení trati mezi Žitavou a Zhořelcem. Trať tu vede souběžně s hranicí, která vede středem řeky Lužické Nisy, několikrát ji i překročí a jednou dokonce i zastaví v polské stanici Krzewina Zgorzelecka, která však slouží především pro obsluhu německého městečka Ostritz s krásným klášterem Marienthal, na jehož náměstí je to od nádraží pár metrů po mostě přes řeku. Směrem na Cottbus pak trať vede po rovině převážně borovými lesy. Na území města Görlitz má je také jednu zastávku Görlitz-Weinhübel.
Poslední tratí, která je zaústěná do železničního uzlu Görlitz, je čistě lokálka č. 229, která vede nejprve krátce souběžně s tratí Lausitzbahn směrem na Cottbus a pak pokračuje západním směrem přes Niesky do Hoyerswerdy, kde na ni navazuje trať č. 228 do Lipska. Po této trati jezdí pouze osobní vlaky v režii DB v dvouhodinovém taktu.
V rámci dopravního svazu jsou železniční linky označeny kombinací zkratky kategorie vlaku a jedno- (v případě kategorie RE), či dvoucifernými čísly (RB), případně, pokud se jedná o soukromou dráhu, zkratkou nebo celým názvem dopravce (dříve například LausitzBahn). Provozovatelem velké většiny železničních tratí v Německu je společnost DB Netz, obdoba našeho SŽDC. S nástupem grafikonu 2008/2009 již "tradiční" společnost LausitzBahn neprovozuje vlakovou dopravu a nahradila jí společnost ODEG.

Tramvaje

Demianiplatz.
Centrálním přestupním bodem všech páteřních linek MHD je zastávka Demianiplatz, která se nachází přímo v centru města. Na snímku zastavila další souprava vozů KT4DC na lince č. 3, tentokrát jedoucí v opačném směru do zastávky Königshufen, am Marktkauf, kam jezdí tramvaje teprve od roku 2002.
Foto Michal Lošťák (14. 2. 2006)
Pokud bychom považovali Görlitz za výstavní město, tak právě zdejší tramvaje jsou jeho ozdobou, stejně jako četné památky. Jedná se přitom o jediný tramvajový provoz na území dopravního svazu ZVON a zároveň o nejvýchodnější tramvajový provoz v celém Německu.
Interiér KT4.
Interiér tramvaje KT4DC č. 304 s nezvykle modrými strojky na označování jízdenek.
Foto Michal Lošťák (14. 2. 2006)
První linka se ve městě objevila 25. 5. 1882. Jednalo se o koňskou dráhu o rozchodu 1435 mm. V provozu byla do 30. 11. 1897. Elektrické tramvaje o rozchodu 1000 mm se poprvé ve Zhořelci rozjely 1. 12. 1897 a v provozu jsou dodnes, i když pouze v německé části, neboť v roce 1945 po rozdělení města tramvaje polskou část opustily.
V období totality byly ve zdejším provozu, stejně jako v jiných provozech NDR, nasazeny dvounápravové motorové a vlečné vozy Löwa a Gotha, které se zde udržely až do devadesátých let, kdy byly nahrazeny ojetými článkovými tramvajemi typu Düewag GT6 z Mannheimu a také českými tramvajemi KT4DC, které se zde udržely dodnes a jezdí jak sólo, tak ve dvojicích, zatímco tramvaje GT6 v pravidelném provozu již neuvidíme. Tedy vlastně s výjimkou jedné, která byla přestavěná na pojízdnou pivnici (Hopfenexpress). Zdejší provoz se může ještě pyšnit dvěma historickými vozy. Jedná se o motorový vůz Konigsberg/AEG z roku 1897 a motorový vůz Gorlitz/AEG z roku 1928. Naše tramvaje KT4D byly do Görlitz dodávány přímo z ČKD v (cca) období let 1983 – 1990, a to v počtu 11 kusů, dalších 5 kusů bylo zakoupeno z Erfurtu v roce 1992 a 3 z Cottbusu v roce 1998. 3 vozy GT6 byly zakoupeny pouze přechodně po dobu rekonstrukce KT4D na KT4DC (obdobně postupoval liberecký DP s vozy T2R a T3, které se později staly nepostradatelnými, ale to je jiná historie).
Königshufen, Am Wiesengrund
Na konečné Königshufen, Am Wiesengrund se nachází panelové sídliště typické pro země bývalého východního bloku. Vůz KT4DC č. 304 linky č. 2 stojí v nástupní zastávce.
Foto Michal Lošťák (14. 2. 2006)
Celková délka současné tramvajové sítě je 12 km a v provozu jsou dvě linky označené čísly 2 a 3. Linka č. 2 začíná na severu města na konečné Am Wiesengrund v městské části Königshufen, kde se nachází velké panelové sídliště. Odtud vede jižním směrem přes zastávku A.- Bolze-Hof, kde se zprava přimyká větev linky č. 3 od konečné Am Marktkauf do centra, kde na zastávce Demianiplatz se nachází centrální přestupní bod všech páteřních linek MHD, má zde sídlo dispečink a také se zde nachází zdejší zákaznické centrum MHD. Za touto zastávkou linka poté pokračuje přes zastávku Postplatz k nádraží, přičemž mezi zastávkami Demianiplatz a Postplatz se nachází vlevo manipulační triangl, což je patrně pozůstatek po bývalé trati do dnešní polské části města. Další pozůstatky zrušených tratí se nacházely v okolí zastávky Demianiplatz. Trať dále vede kolem nádraží, kde se stáčí vlevo aby podjela jeho kolejiště a opět se z druhé strany k němu vrací. Zde následuje zastávka Bahnhof Südausgang a odděluje se tu větev linky č. 3, která odtud pokračuje dále na jih, zatímco linka č. 2 dále pokračuje jihozápadním směrem snad nejromantičtějším úsekem v celém Zhořelci až na konečnou Landeskrone, která se nachází v městské části Biesnitz na úpatí stejnojmenného kopce s rozhlednou (v tomto ohledu mi to trochu připomíná náš Liberec). Celý úsek je jednokolejný s výhybnami a vede po pravé straně ulice "Biesnitzer Strasse" lemované navíc stromořadím. Úplnou lahůdkou je pak zakončení trati trianglem. Po většinu dne je od pondělí do soboty linka v provozu v dvacetiminutovém intervalu, v neděli a svátek třicetiminutovém. Ve večerních hodinách je linka provozována převážně v třicetiminutovém intervalu a to pouze v úseku Bahnhof Sudausgang, kde se linka otáčí na trianglu křižovatky a je zde zajištěn přestup z linky č. 3 do zastávky Biesnitz, Landeskrone.
Triangl Bielsnitz/Landeskrone.
Zajímavostí zdejšího tramvajového provozu je konečná jednokolejné trati linky č. 2 Bielsnitz/Landeskrone, která se nachází poblíž stejnojmenného vyhlídkového místa s rozhlednou. Na snímku se právě otáčí vůz KT4DC č. 304.
Foto Michal Lošťák (14. 2. 2006)
Linka č. 3 začíná taktéž na severu města, tentokrát však u obchodního centra Marktkauf, kam vedou koleje ze zastávky A.-Bolze-Hof teprve od 18. 1. 2002. Dále pokračuje až do zastávky Bahnhof Sudausgang společně s linkou č. 2, kde se odděluje a pokračuje na jih, nejprve kolem zoologické zahrady, malé, ale slušně vypadající vozovny (je společná pro tramvaje i autobusy, je zde i podnikové ředitelství a také zde bylo sídlo sesterské společnosti LausitzBahn) a manipulační smyčky Goethestrasse, za níž trať opět pokračuje jako jednokolejná s výhybnou nejprve středem čtyřproudové silnice a dále skrz sídliště až na konečnou Weinhübel zakončenou smyčkou. Tato linka je v provozu v obdobném rozsahu jako linka č. 2, avšak po celý den v celé trase. Obě linky jsou celotýdenně provozovány v proloženém intervalu – ve společném úseku je tak mají interval 10 (případně 15) minut, dle denní doby a dne v týdnu. Od léta 2008 došlo k úpravě JŘ obou linek, která se dotknula soboty odpoledne – interval byl prodloužen na obou linkách z 20 na 30 min. Na linku č. 3 jsou v pracovní dny nasazovány soupravy vozů, o víkendu sóla. Na linku č. 2 jsou sóla nasazovány celotýdenně.
Vozovna.
Malá, zato moderně vypadající vozovna se nachází v jižní části města nedaleko zoologické zahrady.
Foto Michal Lošťák (14. 2. 2006)
Kdysi byla v provozu i linka č. 1, která začínala na zastávce Demianiplatz (otáčela se na výše zmíněném trianglu), pokračovala souběžně s linkami č. 2 a 3 na sever do zastávky Heiliges Grab a dále, opět jednokolejně, západním směrem na konečnou Virchowstrasse zakončenou smyčkou. Její provoz byl ale vzhledem k nasazení jediného vozu nehospodárný. Od roku 2008 byla náhradní autobusová linka nahrazena standardní autobusovou linkou označenou písmenem B.
Virchowstrasse.
Na tramvajovou konečnou Virchowstrasse linky č. 1 ještě v roce 2007 zajížděly kloubové autobusy Mercedes Benz označené jako náhradní přeprava. Od roku 2008 zde jezdí běžná autobusová linka.
Foto Michal Lošťák (14. 2. 2006)

Autobusy

Také autobusy mají ve zdejší MHD své pevné místo. Jsou rozděleny na dva základní systémy. První funguje spolu s tramvajemi jako páteřní a rozsah provozu je většinou shodný s tramvajovými linkami. Druhý systém tvoří jakési napáječe páteřních linek, které jsou provozované většinou v odlehlých částech města. Tyto linky mají trasy různě větvené a jsou povětšinou obsluhované malými vozy s kapacitou 6 až 8 míst a to v režimu "Anrufsammeltaxi", tedy něco obdobného jako radiobusy v Rychnově nad Kněžnou. Autobusové linky jsou, stejně jako v ostatních městech na území dopravního svazu ZVON, kde je v provozu MHD, označené písmeny, zatímco příměstské a regionální linky jsou označené dvou až trojcifernými čísly. Mezi německou a polskou částí města jezdí linka označená písmenem P (dopravce PKS Zgorzelec), na které platí zvláštní tarif. V Německu začíná na zastávce Demianiplatz a v Polsku končí nedaleko železniční stanice Zgorzelec – Miasto. V samotné polské části funguje místní linka označená číslem 50, která zajišťuje spojení v severojižním směru. Regionální linky v Polsku jsou označeny čtyřcifernými čísly.

Tarif a jízdné

Jízdenky.
Zajímavě stylově vyvedená jednodenní jízdenka a její zadní strana.
Sbírka Michal Lošťák
Městskou dopravu ve Zhořelci provozuje společnost Verkehrsgesselschaft Görlitz GmbH (Dopravní společnost Zhořelec s ručením omezeným), která je (stejně jako dříve železnice Lausitzbahn) součástí mezinárodního koncernu Veolia. Platí zde městský tarif a jsou zde uznávány i jízdenky dopravního svazu ZVON. Základní jízdenka stojí 1,20 Euro (pro děti od 6 do 14 let 0,90 Euro), pro 4 jízdy 3,80 Euro (pro děti 6 – 14 let 2,80 Euro), jednodenní stojí 3 Eura, jízdné večer od 18. hodin 1,50 Euro, jízdné pro malou skupinu max. 5. osob 6,50 Euro, měsíční 33 Euro (pro děti 26 Euro) a roční 322 Euro (pro děti 241 Euro). Na mezistátní lince P platí pouze zvláštní jízdné (1,20 Euro nebo 4 Zloté) a jízdenky se kupují u řidiče. V rámci euroregionu Nisa zde platí také síťové jednodenní jízdenky Euro-Neisse-Ticket, které lze využít i při cestách po Libereckém kraji a na některých polských regionálních autobusových linkách PKS Luban a Boleslawiec. Obdobou této jízdenky jsou pro nás jízdenky Libnet+ za 130kč, Libnet+5 pro 5 osob za 260 Kč, či Libnet+kolo za 90 Kč, které jsou k dostání mj. v pokladnách ČD s elektronickým výdejem jízdného. Síťové jízdenky Libnet+ u nás všichni dopravci prodávají za 130,-/260,- . Jízdenky zakoupené od ČD platí i na lanovou dráhu Horní Hanychov – Ještěd!

Závěr

Návštěvu Zhořelce lze rozhodně doporučit. Nejen dopravní fandové si tu určitě přijdou na své. Spojení je sem velmi výhodné, neboť z Liberce jsou vedeny ve slušném intervalu přímé vlaky do Žitavy, odkud jezdí v hodinovém intervalu pohodlné vlaky, díky jízdence Libnet+ i cenově velice výhodné. Město je plné pečlivě udržovaných pamětihodností a zdejší tramvajový systém je také velice zajímavý a atraktivní, neboť se zde nachází i několik romantických jednokolejných úseků. Na závěr ovšem jedna neveselá poznámka: Německá část Zhořelce byla těžce poznamenána odchodem značné části obyvatel do západních spolkových zemí a i nadále město bohužel „vymírá“. Zatímco v roce 1988 mělo přibližně 78 tis. obyvatel, dnes má už jen necelých 57 tis. obyvatel a jejich počet se má i nadále snižovat (pro srovnání: polská část Zhořelce má 33 000 obyvatel). Lze se tedy oprávněně obávat, že takový vývoj může být značně nepříznivý i pro budoucnost zbytku tramvajového systému, který byl již v minulosti postižen redukcemi uvedenými v předešlém textu.

Prameny

Webové stránky městského dopravce VGG
webové stránky dopravního svazu ZVON
Strassenbahnatlas Deutschland (Atlas německých tramvajových provozů)

Vyhledávání

Kalendář akcí

loader