Get Adobe Flash player

Tyto stránky provozuje občanské sdružení Společnost pro veřejnou dopravu a jsou věnovány našemu kamarádovi Jiřímu Hertlovi (1960 - 2002), spoluzakladateli sdružení i jeho internetových stránek.

Fotogalerie

Evropa

Lotyšsko pohledem dopraváka

Panoráma lotyšského hlavního města od řeky Daugavy.
Foto M. Klas, 15. června 2009
Lotyšsko jsem s přáteli navštívil v červnu roku 2009. Některé praktické postřehy z cestování za přírodními, historickými a dopravními zajímavostmi vám předkládám. Snad se vám někdy budou hodit, až se vypravíte do této krásné země.
M. Klas

Úvodem

Lotyšsko je prostřední z baltských státečků. Na severu hraničí s Estonskem, na jihu s Litvou a na východě má hranice s Běloruskem a Ruskem. Baltské pobřeží je dlouhé na 494 km. Území státu zabírá 64 589 km čtverečních, na kterém žije pouze 2,3 miliónů obyvatel. Lotyšů je zde 59%, Rusů 29% a zbytek připadá na Bělorusy, Ukrajince a další národnosti. Lotyšsko je zemí poměrně plochou. Nejvyšší hora měří pouze 311 m, zato jezer a jezírek je zde na 2300. Nejvýznamnější řekou je Daugava a také Gauja, která díky krásnému okolí připomíná českou Berounku. Celých 44% plochy země zabírají lesy a 10% nejrůznější rašeliniště a močály. V lesích dodnes žijí vlci a medvědi, na potocích jsou hojní bobři, mnoho vzácného ptactva a bohužel i komáři.
Největším a zároveň hlavním městem je Riga se 750 000 obyvateli. Stotisícovou hranici ještě mírně překračuje Daugavpils, ale další města jako Liepaja, Jelgava či Venstpils, mají již jen několik desítek tisíc obyvatel. Letní počasí je v Lotyšsku poměrně příjemné, ovšem přímořské podnebí zajišťuje časté dešťové srážky a čerstvý vítr. Proto musí být návštěvník připraven na aprílové počasí. Severní poloha státu však má pro cestovatele i jisté výhody. Například v červnu je zde ještě po jedenácté večerní slušně vidět a svítat začíná již ve tři hodiny.
Park s městským kanálem v centru Rigy.
Foto M. Klas, 9. června 2009
V Lotyšsku se hovoří především lotyštinou, což je pro našince bohužel naprostá španělská vesnice. Naštěstí starší generace ovládá ruštinu a mladší zase angličtinu. Ovšem ta ruština není univerzální, někteří Lotyši ji odmítají používat. Vzpomínky na brutální okupaci země Sovětským svazem v letech 1940 - 41 a 1944 - 1991 jsou dosud příliš intenzivní. Průšvih je, že informace na nádražních tabulích, nástěnkách, přepravních a jízdních řádech jsou jen v lotyštině.
Lotyšsko je od roku 2004 součástí Evropské unie a Schengenského prostoru, proto cestování do země nečiní žádné problémy. Mezi Českem a Lotyšskem v roce 2009 neexistovalo v podstatě žádné přímé železniční či autobusové spojení. I tak by cesta trvala minimálně 36 hodin. Dlouhá a únavná je i cesta osobním automobilem. V letošním roce však ČSA nabízí cenově velice zajímavé zpáteční letenky (cca 2800,-Kč) na lince Praha - Riga!!
Písečné duny a pláže slavného balstkého letoviska Jurmala, které kdysi navštěvovala společenská smetánka carského a později i bolševického Ruska. Zastavil se tu i Brežněv a americký prezident Carter. Jurmala je vlastně souměstí několika městeček podél 30 km dlouhé pláže. Skoro všechny obsluhuje příměstská železnice z Rigy. Na Jurmale se cení krásná pláž, příjemné klima a obrovské množství architektonicky cenných vil a lázeňských domů.
Foto M. Klas, 16. června 2009
Místním platidlem je lat. Jeden lat je v přepočtu přibližně 40,- Kč. Největší mincí je dvoulat, takže pozor na děravé kapsy! :-)) Doporučujeme místní měnu vybrat v nějakém větším množství z bankomatu, útratu v hypermarketech i ubytování lze také bez problémů a poplatků platit kartou.
Možnosti ubytování v Lotyšsku jsou poměrně široké i v odlehlých regionech, ovšem je poněkud problematičtější se k těm cenově přijatelnějším přes internet dostat. Některé zajímavé možnosti jsou uvedeny dole v odkazech.
Stravování není problém, všude je dost obchodů s potravinami klasické evropské kvality. Restaurace a jídelny jsou však pro nás překvapivě poněkud drahé, ale v přepočtu za 150,- Kč se většinou dobře najíte. Dominují jídla s velkým podílem zeleniny, mletého masa a brambor. Polévky jsou podobné našim, národní polévkou je především Sojanka, kterou mají prakticky všude. Je hustá a chutná. Dva krajíce chleba k ní a máte slušný oběd. V centru Rigy je cenově dostupné stravování v některé z jídelen (kafejnic) na místním tržišti, které se nachází nedaleko autobusového nádraží.
Lotyši jsou sice podle průvodců milovníci piva a pivovarů je ostatně v zemi velké množství, ovšem čeští fajnšmekři budou poněkud zklamáni. Zdejší piva jsou značně odlišná od těch našich, jejich kyselosladká chuť je pro nás nezvyklá. Navíc, pivo bývá v restauracích velice drahé, za půllitr dáte v přepočtu 40 - 60,- Kč zcela běžně. Na pěších zónách a v tržnicích je k dostání místní nealkoholický kvas, což je pro Čechy chuťové neobvyklé, ale docela fajn pití.
Mezinárodní letiště v Rize leží asi 30 minut cesty z centra městským autobusem číslo 22. Zastávku má přímo před letištní budovou. Jednorázová jízdenka se dá koupit u řidiče, pozor však na velkou bagáž - za tu se platí v Rize také a dokonce více než za osobu. Výhodný jedno či vícedenní E - talon na MHD lze na letišti koupit v trafice vedle vchodu do předletové zóny. Odbavovací budova letiště je nová a dobře vybavená, i když svou velikostí zdaleka nemůže konkurovat Ruzyni. Protože večerní let z Prahy do Rigy přistává až po půlnoci místního času, bude pro mnohé přínosný poznatek, že v odbavovací hale lze bez problémů přebivakovat.
Nudící se prodejkyně kvasu na rižském tržišti.
Foto M. Klas, 15. června 2009

Železniční doprava

Železnice dorazila na území dnešního Lotyšska v padesátých letech 19. století, nejprve v podobě dálkové trati Varšava - Daugavpils - St. Petersburg. Krátce na to vzniklo i nejdůležitější lotyšské spojení Daugavpils - Riga. Před II. světovou válkou bylo v Lotyšsku na 3500 km železničních tratí, převážná většina o rozchodu 1524 mm. Normální evropský rozchod měly pohraniční připojovací tratě z Litvy do Liepaje, Jelgavy a Daugavpilsu. Rovněž rozchody 1000, 750 a 600 mm byly poměrně bohatě zastoupeny. Po válce došlo k přestavbě tratí na rozchod 1524 či 750 mm, některé ale byly naopak zrušeny. Motorové vozy byly v Lotyšku zaváděny již před válkou, lokomotivy až koncem padesátých let. Paradoxně, stejně jako v Česku, to bylo především na úzkorozchodných tratích. Od roku 1950 začala elektrifikace tratí v okolí Rigy stejnosměrnou napěťovou soustavou 3000 V.
Schéma tratí lotyšských železnic s osobní dopravou v roce 2009.
V současné době je délka železniční sítě v zemi asi 2400 km, z toho 270 km je elektrifikováno. Ovšem osobní doprava je provozována jen asi na 1500 km tratí a jen asi na polovině této délky ona doprava za něco stojí. Na nejvytíženějších (a převážně dvoukolejných) příměstských tratích do Jelgavy a Jurmaly je nabízen po celý den i dlouho do noci interval cca 30 minut. Ovšem na dálkových tratích např. do Liepaje, Renge, Gulbene či Ventspilsu je nabízen pouze jeden pár spojů denně ve smyslu brzy ráno do hlavního města a vpodvečer zpátky. Na tratích do Daugavpilsu, Valgy či Rezekne je to jen o málo lepší, tam jsou nabízeny 3 páry spojů. Turistický průvodce z roku 2008 sice návštěvníky země varuje před údajnou pomalostí vlaků a zpožděními, ale za celý náš týdenní pobyt jsme se s nějakým zpožděním nesetkali. Rovněž jízdní doba dálkových vlaků je většinou kratší než souběžné "expresní" autobusové spoje. Cenově vychází cestování vlakem přibližně srovnatelně s autobusy, proto je poněkud záhadou proč lotyšské železnice nejsou schopny (či spíše ochotny) převzít od autobusů větší podíl osobní dopravy.
Cestování lotyšskými vlaky není nepříjemné. Obrázek je z dálkové verze motorové jednotky.
Foto M. Klas, 10. června 2009
V osobní dopravě na tratích vládnou archaické motorové či elektrické jednotky z rižské vagónky, která jimi ve velkých sériích a bez větší modernizace zásobovala sovětské železnice od padesátých let minulého století. Část příměstských elektrických jednotek typ ER2 prošla uplynulých letech modernizací, kdy dostala nová čela a interiér včetně čalouněných sedáků. Rovněž motorové jednotky typu DR1A pro dálkové trasy získaly nové sedačky pro 2 + 2 cestující oproti běžným lavicím určené pro 3 + 3 osoby. Ač jsou to vozidla zjevně morálně velmi zastaralá, cestování s nimi je vcelku příjemné i ve srovnání s autobusy. Rovněž čistota souprav je na docela slušné úrovni, ale... Jediný a notně humpolácky provedený záchodek je k nalezení pouze v motorovém voze, takže slouží pro cca 250 cestujících, přičemž je ještě často blokován nikotinovými feťáky.
Elektrická jednotka ER2 překonává po viaduktu řeku Lielupe. Ač stroj vypadá značně archaicky, byl zřejmě vyroben ještě v druhé polovině osmdesátých let.
Foto M. Klas, 16. června 2009
Jediný pár mezistátního lůžkového spoje z Rigy do St. Petersburgu vozí mohutné stroje T3P70 z ruské Kolomny, které jako zřejmě jediné mají topný agregát. Zajímavostí je rovněž fakt, že lotyšské železnice nevlastní ani jednu elektrickou lokomotivu.
Muzeum železnice, které rozhodně stojí za návštěvu, existuje v Rize nedaleko centra (tramvajové linky č. 4 a 5). Otevřeno je od 11 do 17 hodin, sanitárními dny jsou zde neděle a pondělí. Neméně hodnotnou pobočku má muzeum v Jelgavě, kam není problém dojet příměstským vlakem.
Jediná dochovaná úzkorozchodná železnice Gulbene - Aluksne je v soukromých rukou, dosud jsou na ní v provozu denně 3 páry spojů. Její rychlou a cenově výhodnou návštěvu vlakem z Rigy je možné naplánovat takto: večer odjezd do Gulbene, kde je pro nenáročné možný velmi laciný a stylový nocleh v místním depu. Ráno prohlídka městečka a odjezd úzkorozchodným vláčkem do Aluksne, kde je možné po zbytek dne příjemně relaxovat na březích jezera nebo se po pražcích vydat zpět na Gulbene, kam poslední vláček odjíždí v podvečerních hodinách. Nocleh opět v depu a v časných ranních hodinách odjezd vlakem do Rigy.
Úzkorozchodný vláček na konci 33 km dlouhé cesty z Gulbene.
Foto M. Klas, 14. června 2009
Nákladní dopravě na železnici vládnou především stroje M62, u nás známé pod přezdívkou Sergej, ať již v jednoduché nebo zdvojené variantě. Posun je především doménou klasických strojů ČME 3 neboli českých Čmeláků. Zejména trať Riga - Daugavpils / Rezekne je silně zatížena nákladními vlaky, převážně s ruskou ropou, uhlím, rudou a kontejnery. Část těchto vlaků končí v rižském či liepajském přístavu. Do této trati je také investováno z prostředků Evropské unie a Lotyšska značné množství finančních prostředků, takže na její části byla dostavěna druhá kolej (zřejmě snesená po roce 1945), obnovou postupně prochází svršek, takže rychlost vlaků je zde zvýšena z lotyšsky běžných 60 - 80 km/h na sto, možná i více.
Motorová jednotka DR1A připravena k odjezdu do Daugavpilsu.
Foto M. Klas, 10. června 2009
Jízdní řád lotyšských železnic je k prostudování na webových stránkách a pokladnách na nádražích je k dostání jeho papírová podoba, ovšem bez mezinárodních spojů a úzkokolejky. S fotografováním na železnici jsme neměli problémy, i když prostory velkých dep a železničních viaduktů jsou silně střeženy jak děžurnými, tak i kamerovými systémy. Tady tedy zřejmě lze očekávat problémy při pokusu o nenahlášený průnik.
Mohutný stroj 2M62 v čele těžkého nákladního vlaku na trati Riga - Daugavpils.
Foto M. Klas, 16. června 2009

Autobusová a městská doprava

Páteří osobní dopravy v Lotyšsku jsou především autobusy. Jezdí všude a mezi většími sídly poměrně často, bohužel komplexní celostátní či okresní jízdní řády nejsou v papírové podobě nikde k dostání. Na autobusových nádražích, která jsou poměrně pěkně vybavená, lze najít informace o odjezdech a někdy i příjezdech do koncových stanic. Zbytek je bohužel tak leda na doptání u děžurné. Jízdenky se kupují v pokladnách nebo, v případě místních linek, u řidiče. Dálkové expresní linky jsou místenkové. Jízdní doba expresních spojů z Rigy do většiny větších sídel v zemi (Liepaja, Daugavpils, Gulbene) je 3,5 - 5 hodin. Co se týče ceny za přepravu, počítejte u železnice a dálkových autobusů s cca 1,- Kč / 1 km.
Klasický dopravní prostředek pro Lotyše - dálkový autobus. V tomto případě se jedná o vůz značky Van Hool, na lince Riga - Liepaja, v době krátké odpočinkové přestávky na autobusovém nádraží v Saldusu.
Foto M. Klas, 12. června 2009
Vozový park je postaven především na "ojetinách" v různém stavu ze Švédska, Nizozemí, Německa atd. V oblibě jsou především značky Volvo, Setra a Mercedes. Setře a Volvu je dávána přednost také při nákupu zcela nových autobusů, ovšem jejich zastoupení ve vozovém parku je zatím nízké. Několik nově nakoupených autobusů ovšem pochází také od českého SORu. Překvapivě jsme mezi "ojetinami" nenašli žádné vozy Karosa či Ikarus, které jsou například na Ukrajině docela běžné. Kdysi místní klasika - malé kulaté vozy LAZ ještě sovětské provenience - ještě dožívají v nemnoha kusech v odlehlých venkovských regionech.
V příměstské dopravě velkých měst se rovněž v poměrně hojné míře využívají tzv. maršrutky - miniautobusy na zvláštních linkách. Cena za přepravu bývá vyšší než u běžných linek MHD a rovněž jejich trasa většinou nekonkuruje linkovým spojům, protože tento druh podnikání je v Lotyšsku na rozdíl od Ukrajiny a podobných zemích už alespoň trochu regulován.
Nejvýhodnějším jízdním dokladem pro dopravní fandy v Rize je 24 hodinový čipový E-talon, který lze koupit v trafikách, informačních kanceláři dopravního podniku na autobusovém nádraží a také v několika automatech v centru města. Stojí 1,5 latu (60,-Kč). I když se jedná o časový kupon, je nutné si E-talon přihlašovat do každého vozidla do kterého nastoupíte! Dost opruzující záležitost zejména za návalů, jejíž větší význam pro dopravní průzkumy mi uniká.
Foto M. Klas, 16. června 2009
Městská hromadná doprava ve velkých městech je kapitola sama pro sebe. V Lotyšsku jsou tři velká města s elektrickou dopravou: Riga (tramvaje, trolejbusy), Daugavpils (tři linky tramvaje) a Liepaja s jednou páteřní linkou tramvaje. V Rize se před rokem 1990 připravovala stavba metra, ovšem ekonomické změny a úbytek obyvatelstva hlavního města (o cca 200 000 lidí) tyto plány prozatím zhatily. Mezi těmito městy je patrný velký rozdíl úrovně zajištění MHD daný ekonomickou silou města. Zatímco v Rize je vozový park autobusů a trolejbusů zcela nový a stav tramvajového provozu je velice slušný, v Daugavpilsu a zejména v Liepaje je úroveň dopravních prostředků a infrastruktury evidentně nižší. I tak jsou na tom ale v obou jmenovaných městech lépe než na Ukrajině či v Rusku.
Rovněž ve způsobu odbavování jsou velké rozdíly. Riga má od počátku roku 2009 v provozu zcela nový odbavovací systém za pomoci dlouhodobých plastových či krátkodobých (jednorázových) čipových karet. V Liepaje prodávají jízdenky především řidiči a cestující je pak znehodnocují v datovacích strojcích Mikroelektronika. V Daugavpilsu dosud prodávají jízdenky průvodčí.
Legendární tramvajové vozy RVZ se vzduchovou brzdou dosud slouží v Daugavpilsu na částečně jednokolejné lince č.2 k lokomotivnímu depu.
Foto M. Klas, 10. června 2009
V ostatních městech a městečkách Lotyška je také běžně provozována městská doprava, kterou podobně jako i nás zajišťují převážně místní dopravci v regionální dopravě. Vozový park tomu ovšem také odpovídá, převážně jde o ojeté autobusy a mikrobusy. Trhačkové jízdenky prodává samozřejmě řidič.
V Lotyšsku najdeme jen několik kilometrů komunikací dálničního typu, zejména v okolí Rigy. Hlavní silnice v zemi jsou v relativně slušném stavu, stejně jako jejich značení. Horší je to ve venkovských regionech, kde dodnes obce spojují často jen uježděné cesty. Až na několik hlavních tranzitních směrů je na silnicích relativně malý provoz. Něco jiného je to ve velkých městech, zejména v Rize, která zažívá denně dopravní kolapsy podobné těm pražským. Vozový park je ve velkých městech již zcela moderní, na venkově však Žigulíky a Lady se pořád ještě drží.
Typický výjev z ranní špičky v Rize. Na úzkém chodníku se střetávají chodci s cyklisty, automobilový provoz pohltil zbytek komunikace.
Foto M. Klas, 9. června 2009
Ač je Lotyšsko a jeho hlavní město pro cyklodopravu jako stvořené pro svůj plochý reliéf, cyklisté zde na růžích ustláno nemají. V Rize dosud chybí cílené budování cyklistické dopravní infrastruktury. Několik cyklostezek bylo zatím vybudováno jen v rekreačních oblastech a na krajích měst. Přesto i v centru města je dopravních cyklistů k vidění dost, ovšem provoz na silnicích je vytlačil na chodníky v takovém množství, že je to pro chodce až nepříjemné. Jezdit po chodníku je zřejmě pro Lotyše tradicí.
Romantická hradní stavba v Cesisu.
Foto M. Klas, 11. června 2009

Lodičky

Lodní doprava je v Lotyšsku soustředěna především na přímořské oblasti a ústí řeky Daugavy. Zcela jistě se s drobnými lodními linkami především pro turisty setkáte na některém z mnoha lotyšských jezer, my se svezli lodí pouze v Rize po řece Daugavě. Výletní lodě odplouvají v krátkých intervalech z přístaviště u muzea okupace, což je cca 10 minut pěšky od vlakového nádraží. Běžně je v nabídce hodinová okružní plavba po řece s vyhlídkou na historické centrum města a malým nakouknutím do námořního přístavu. Jednou za den, většinou v dopoledních hodinách, je také v nabídce plavba řekou a okolními jezery do Mežaparksu, což je takový zdejší Park kultury oddechu Julia Fučíka se zoologickou zahradou. Kdysi zde fungovala i pionýrská železnice, ta byla zrušena někdy v roce 1998 a vozový park předán do Gulbene. Ve večerních hodinách je nabízena i plavba přístavem k ústí řeky do moře a za pěkného počasí jsou v nabídce i výlety po moři až do letoviska Jurmala.
Jízdné v Daugavpilsu je poměrně nízké, bilety prodává dosud průvodčí. V Rize je ovšem v přepravních a tarifních podmínkách problém se vyznat, jejich verze v angličtině či ruštině jaksi není k dispozici. Alespoň si člověk na vlastní kůži zkusí, jak se asi mají zahraniční turisté u nás, pokud jim základní informace často dopravci pořád poskytují jen v češtině.
Foto M. Klas, 10. června 2009
Základní cena za hodinovou projížďku po řece jsou 3 laty, ovšem za chladnějšího počasí se vyjížďka nabízí i za třetinovou cenu. Protože v přístavišti kotví lodě dvou společností, mezi kterými vládne tvrdý konkurenční boj, operativní slevy spojené s naháněním cestujících po celém nábřeží, u křižovatek a v podchodu, jsou zcela běžnou záležitostí. Mazanější cestující pak mohou v době odjezdu "náhodou" procházet kolem a být "ukecán" k projížďce za cenu podstatně nižší než byla nabízena.
Lotyšké hlavní město z paluby parníku Jurmala. Na řece výletní loďka s bateriovým pohonem, která své cestující vozí také po městském kanále (viz text).
Foto M. Klas, 15. června 2009
Jedinečnou možnost, jak od vodní hladiny poznat Rigu, nabízí lodní společnost, která má své přístaviště na kanálu který prochází podél Daugavy centrem města v místech původních hradeb. Přístaviště se nachází v betonovém suterénu obřího obchodního centra Stockman. K dispozici jsou dvě dřevěné lodě pro cca 10 - 20 cestujících s elektrickým pohonem z akumulátorů. Za 4 laty zájemce loďka sveze kanálem na řeku Daugavu a pak po ní zamíří k přístavu mořských trajektů, kde opět vpluje do městského kanálu a míří ke svému přístavišti. Cestující pak mohou sledovat obyvatele města, jak korzují parkem, mávat na zamilované na vodních šlapadlech či fotografovat historické budovy. Velice romantické a zajímavé! Lodičky začínají plout po 12. hodině a za příznivého počasí jezdí až do půlnoci.

Na závěr pár doporučení co při návštěvě Lotyšska nevynechat:

Riga
historické centrum města
muzeum okupace
železniční muzeum
místní tržnice
minimuzem dopravního podniku v tram. depu č.5
Liepaja (3,5 h autobusem z Rigy)
místní tramvajové depo
mořské pláže
bývalá obří vojenská základna na severu města
Daugavpils (3,5 h vlakem z Rigy)
unikátní tramvajový provoz s vozy KTM a RVZ a jednokolejnými tratěmi
bývalá carská pevnost
Jurmala (0,5 h příměstským vlakem z Rigy)
rozlehlé letovisko na břehu Baltu
přírodní rezervace, krásné pláže
stovky architektonicky a historicky cenných budov
specifický systém místní MHD
Sigulda (1 h vlakem z Rigy)
zříceniny hradů Sigulda, Krimulda a Turaida
půvabný skanzen u hradu Turaida
unikátní údolí řeky Gauja (pro Čechy dosud neobjevený vodácký rajón)
kabinová lanová dráha ze Siguldy na Krimuldu
jeskyně Gutmana
obří bobová dráha
Cesis (2 h vlakem z Rigy)
půvabné městečko
hrad Cesis
další východiště do národního parku řeky Gauja
Jelgava (50 minut vlakem z Rigy)
muzeum železnice
unikátní barokní zámek
úzkokolejka Gulbene - Aluksne (Gulbene 4 h vlakem z Rigy, Aluksne expresbusy za 3,5 h)
jediná dochovaná úzkokolejná železnice v Lotyšsku
příležitostný parní provoz
možnost vypravení bistro či salónního vozu
v Gulbene možnost originálního ubytování v místním depu za velmi přijatelnou cenu
v Aluksne krásné parky na břehu jezera

Vyhledávání

Kalendář akcí

loader